Vědecko-popularizační přednáška z cyklu Věda na Hradě

Voda má pro lidstvo a pro život na Zemi zásadní praktický význam jako univerzální biologické rozpouštědlo. Je proto nejstudovanějším systémem na Zemi, přesto nás některé její vlastnosti stále naplňují úžasem. Nemyslím ani tak úžas nad naivní vírou ve vodní mýty, jako je například spolehlivě vyvrácená teorie o dlouhodobé paměti vody, kterou se zaštiťují prodejci homeopatik. Mám na mysli skutečné vlastnosti vody, jež mohou být velmi překvapivé. V přednášce představím dva takové vzájemně nezávislé jevy, které jsme s úžasem studovali. Položíme si a budeme hledat odpověď na následující dvě otázky: 1. Je možné v pozemských podmínkách připravit kovovou vodu nebo alespoň kovový vodný roztok? 2. Proč těžká (deuterovaná) voda chutná sladce? 

* 

Pavel Jungwirth je fyzikální chemik, vysokoškolský pedagog a popularizátor vědy. V Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd se se svojí vědeckou skupinou zaměřuje na molekulové simulace iontů na vodných rozhraních včetně interakcí iontů s bílkovinami a membránami, chemii vodných aerosolů a strukturu a dynamiku solvatovaných elektronů, s cílem porozumění specifických iontových efektů v bílkovinách, biomembránách a ve vodních kapkách. Pavel Jungwirth změnil způsob, jak přemýšlíme o solvataci iontů a elektronů ve vodě a na vodních rozhraních, což je klíčové pro pochopení důležitých procesů v heterogenní atmosférické chemii, chemické technologii i vnitrobuněčných biologických interakcích.

Pořádá Správa Pražského hradu, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
a Univerzita Karlova. 
Za podpory Nadačního fondu IOCB Tech.

Záznam z přednášky k dispozici zde.