Tereziánské křídlo

Do Tereziánského křídla Starého královského paláce se lze dostat jak z III. hradního nádvoří (proslulým Býčím schodištěm), tak přímo z Jižních zahrad.

Královský letohrádek

Královský letohrádek, zvaný také Letohrádek královny Anny, dal budovat Ferdinand I. v letech 1538 - 1560 na východním okraji Královské zahrady. Na arkádovém ochozu a bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci, nástavba prvního patra a unikátní zastřešení je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek byl určen pro dvorskou zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě.

Na konci 18. století získala Letohrádek k užívání rakouská armáda a po jejím pobytu musela být v roce 1836 zahájena rekonstrukce. Při ní vzniklo monumentální schodiště a výzdoba sálu v prvním patře - nástěnné malby s náměty z českých dějin.

Dnes slouží Královský letohrádek především pro výstavy výtvarného umění a uměleckého řemesla.

Italskou inspiraci Letohrádku prozrazuje i úprava přilehlé části zahrady - giardinetto s pravidelnou kompozicí záhonů. Bronzová Zpívající fontána je dílem Tomáše Jaroše z let 1564 - 68. Zvláštní, zvonění zvonů podobný zvuk dopadajících kapek je nejlépe slyšet přímo pod širokou spodní mísou fontány.

Císařská konírna

Vstup na Pražský hrad ze severní strany, od Prašného mostu, vede Pacassiho bránou a průchodem, který ukrývá zbytky renesanční brány z mohutných, hrubě opracovaných kvádrů.

Po obou stranách brány byly ve 2. polovině 16. století, za vlády císaře Rudolfa II., stáje. Ve 20. století byly tyto stáje upraveny jako výstavní prostory. V jedné části vznikla Obrazárna Pražského hradu, v druhém křídle byla v roce 1993 pro expozice výtvarného umění upravena Císařská konírna.

Míčovna

Na jižní straně Královské zahrady, těsně nad svahem Jeleního příkopu vznikla v letech 1567 - 69 Velká míčovna.

Dějiny této renesanční, bohatě zdobené stavby jsou dramatické: do 17. století sloužila postupně pro míčové hry, jako jízdárna a konírna, v době vlády Josefa II. se stala vojenským skladištěm. Ve 20. století byla poškozena statickými poruchami a střelbou, vyhořela a zbyly z ní jen obvodové zdi.

V roce 1952 byla dokončena rekonstrukce vedená P. Janákem, Míčovna však byla skryta v uzavřené Královské zahradě. Teprve po roce 1989 byla zpřístupněna a dnes je využívána především pro výstavy výtvarného umění, koncerty a významné společenské události.

Jízdárna

Barokní průčelí Jízdárny Pražského hradu z konce 17. století tvoří téměř celou jednu stranu ulice U Prašného mostu, která vede na Pražský hrad ze severní strany, přes Jelení příkop.

V polovině 20. století byla Jízdárna adaptována ve výstavní síň.

Zároveň byla původní letní otevřená jízdárna zastavěna garážemi. Na jejich střeše byla upravena zahrada, z níž se otvírá zajímavý, neobvyklý pohled na katedrálu sv. Víta a část severního opevnění Pražského hradu.

Nejvyšší purkrabství (Dětský dům)

Část průčelí Jiřské ulice tvoří ohradní zeď uzavírající nádvoří Nejvyššího purkrabství. Nad vstupní branou jsou čtyři erby nejvyšších purkrabích ze 17. a 18. století. Purkrabí, jejichž úřad se vyvinul z funkce hradního kastelána, zastupovali panovníka v době jeho nepřítomnosti. Tento úřad zastávali členové nejvýznamnějších šlechtických rodů.

Sídlo kastelánů a později purkrabích stálo v těchto místech zřejmě už v době románské. Ve 14. století sloužil purkrabský dům jako dočasné obydlí příštího krále a císaře Karla IV. Po požáru v roce 1541 byl palác renesančně přestavěn. Další přestavba ze 60. let 20. století zrušila některé původní objekty a nahradila je novostavbami.

Součástí areálu Purkrabství je také Černá věž, postavená jako východní brána románského opevnění. Horní patra věže sloužila jako vězení, zvláště pro dlužníky.

Lobkowiczký palác

Jiřská ulice vede z náměstí U sv. Jiří směrem k východní bráně Pražského hradu. V její spodní části stojí na jižní straně Lobkowiczký palác.

V těchto místech byly obytné budovy již ve 13. století. Později zde vyrostly dva velké gotické domy českých šlechticů. Palácový objekt začal stavět před polovinou 16. století Wolf Krajíř z Krajku a po něm páni z Pernštejna, jednoho z největších českých šlechtických rodů 16. století.

Renesanční palác měl čtyři křídla kolem nádvoří a byl bohatě architektonicky zdoben. V raně barokním slohu jej v letech 1651 - 68 přestavěl Carlo Luragho pro Václava Eusebia z Lobkovic, tehdejšího českého místodržícího. V původní podobě se dochovaly dva sály a kaple v 1. patře.