Uzavření katedrály sv. Víta dne 9. 12. 2016

Katedrála sv. Víta bude dne 9. 12. 2016 z provozních důvodů po celý den uzavřena.

Více

zpět na seznam

Výstavní prostory a jiné

Tereziánské křídlo

Do Tereziánského křídla Starého královského paláce se lze dostat jak z III. hradního nádvoří (proslulým Býčím schodištěm), tak přímo z Jižních zahrad.

Královský letohrádek

Královský letohrádek, zvaný také Letohrádek královny Anny, dal budovat Ferdinand I. v letech 1538 - 1560 na východním okraji Královské zahrady. Na arkádovém ochozu a bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci, nástavba prvního patra a unikátní zastřešení je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek byl určen pro dvorskou zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě.

Na konci 18. století získala Letohrádek k užívání rakouská armáda a po jejím pobytu musela být v roce 1836 zahájena rekonstrukce. Při ní vzniklo monumentální schodiště a výzdoba sálu v prvním patře - nástěnné malby s náměty z českých dějin.

Dnes slouží Královský letohrádek především pro výstavy výtvarného umění a uměleckého řemesla.

Italskou inspiraci Letohrádku prozrazuje i úprava přilehlé části zahrady - giardinetto s pravidelnou kompozicí záhonů. Bronzová Zpívající fontána je dílem Tomáše Jaroše z let 1564 - 68. Zvláštní, zvonění zvonů podobný zvuk dopadajících kapek je nejlépe slyšet přímo pod širokou spodní mísou fontány.

Císařská konírna

Vstup na Pražský hrad ze severní strany, od Prašného mostu, vede Pacassiho bránou a průchodem, který ukrývá zbytky renesanční brány z mohutných, hrubě opracovaných kvádrů.

Po obou stranách brány byly ve 2. polovině 16. století, za vlády císaře Rudolfa II., stáje. Ve 20. století byly tyto stáje upraveny jako výstavní prostory. V jedné části vznikla Obrazárna Pražského hradu, v druhém křídle byla v roce 1993 pro expozice výtvarného umění upravena Císařská konírna.

Míčovna

Na jižní straně Královské zahrady, těsně nad svahem Jeleního příkopu vznikla v letech 1567 - 69 Velká míčovna.

Dějiny této renesanční, bohatě zdobené stavby jsou dramatické: do 17. století sloužila postupně pro míčové hry, jako jízdárna a konírna, v době vlády Josefa II. se stala vojenským skladištěm. Ve 20. století byla poškozena statickými poruchami a střelbou, vyhořela a zbyly z ní jen obvodové zdi.

V roce 1952 byla dokončena rekonstrukce vedená P. Janákem, Míčovna však byla skryta v uzavřené Královské zahradě. Teprve po roce 1989 byla zpřístupněna a dnes je využívána především pro výstavy výtvarného umění, koncerty a významné společenské události.

Jízdárna

Barokní průčelí Jízdárny Pražského hradu z konce 17. století tvoří téměř celou jednu stranu ulice U Prašného mostu, která vede na Pražský hrad ze severní strany, přes Jelení příkop.

V polovině 20. století byla Jízdárna adaptována ve výstavní síň.

Zároveň byla původní letní otevřená jízdárna zastavěna garážemi. Na jejich střeše byla upravena zahrada, z níž se otvírá zajímavý, neobvyklý pohled na katedrálu sv. Víta a část severního opevnění Pražského hradu.

Nejvyšší purkrabství (Dětský dům)

Část průčelí Jiřské ulice tvoří ohradní zeď uzavírající nádvoří Nejvyššího purkrabství. Nad vstupní branou jsou čtyři erby nejvyšších purkrabích ze 17. a 18. století. Purkrabí, jejichž úřad se vyvinul z funkce hradního kastelána, zastupovali panovníka v době jeho nepřítomnosti. Tento úřad zastávali členové nejvýznamnějších šlechtických rodů.

Sídlo kastelánů a později purkrabích stálo v těchto místech zřejmě už v době románské. Ve 14. století sloužil purkrabský dům jako dočasné obydlí příštího krále a císaře Karla IV. Po požáru v roce 1541 byl palác renesančně přestavěn. Další přestavba ze 60. let 20. století zrušila některé původní objekty a nahradila je novostavbami.

Součástí areálu Purkrabství je také Černá věž, postavená jako východní brána románského opevnění. Horní patra věže sloužila jako vězení, zvláště pro dlužníky.

Lobkowiczký palác

Jiřská ulice vede z náměstí U sv. Jiří směrem k východní bráně Pražského hradu. V její spodní části stojí na jižní straně Lobkowiczký palác.

V těchto místech byly obytné budovy již ve 13. století. Později zde vyrostly dva velké gotické domy českých šlechticů. Palácový objekt začal stavět před polovinou 16. století Wolf Krajíř z Krajku a po něm páni z Pernštejna, jednoho z největších českých šlechtických rodů 16. století.

Renesanční palác měl čtyři křídla kolem nádvoří a byl bohatě architektonicky zdoben. V raně barokním slohu jej v letech 1651 - 68 přestavěl Carlo Luragho pro Václava Eusebia z Lobkovic, tehdejšího českého místodržícího. V původní podobě se dochovaly dva sály a kaple v 1. patře.

Jiřský klášter

Již v roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství a ve stejné době založila sestra Boleslava II., Mlada, na Pražském hradě Jiřský klášter. Tento klášter řádu benediktinek je vůbec nejstarším na našem území. Jeho abatyše se těšily vysoké společenské vážnosti. Zpočátku pocházely přímo z panovnické rodiny, později z nejvyšší šlechty. Od 14. do 18. století abatyše kláštera dokonce asistovala u korunovací českých královen. Ani to ale nezabránilo Josefu II., aby klášter během svých reforem zrušil. Dnešní budova kláštera mnohokrát změnila svou podobu, byly zde vystaveny i sbírky Národní galerie a nyní slouží k pořádání příležitostných výstav.

Fotogalerie