Archeologický výzkum
Historie archeologického výzkumu na Pražském hradě
Archeologické nálezy na Pražském hradě v 19. století byly spojeny především se stavebními pracemi na dostavbě katedrály sv. Víta a při opravě chrámu sv. Jiří. První a dosud největší soustavný průzkum byl proveden v letech 1925 - 1929 v souvislosti s úpravou Pražského hradu na sídlo prvního prezidenta Československé republiky. Po skončení hlavních výzkumných prací v roce 1929 pokračovaly záchranné výzkumy různého rozsahu. Hlavním výsledkem tohoto období bylo vytvoření první reálné představy o nejstarší podobě Pražského hradu.
Po roce 1945 byly prováděny některé přestavby v areálu Hradu a během nich pokračoval i archeologický výzkum. V letech 1950 - 1951 byl objeven nejstarší křesťanský kostel na Pražském hradě, kostel Panny Marie z konce 9. století. Výzkumy v klášteře sv. Jiří (1959 - 1963) vedly mj. k odkrytí nejstaršího pohřebiště přemyslovských knížat. Na konci 70. let bylo objeveno kostrové pohřebiště z konce 9. až počátku 11. století v Lumbeho zahradě za Jízdárnou Pražského hradu.
Od začátku 80. let byly vedeny další výzkumy, které přinesly např. upřesnění podoby románského knížecího paláce. Úplný záchranný výzkum a předstihový archeologický výzkum je prováděn i v současnosti. K nejnovějším výsledkům patří objevy v Lumbeho zahradě z roku 1996 - sídelní a výrobní objekty z období pravěku, kostrové hroby kultury se šňůrovou keramikou a ze starší doby bronzové (kultura únětická). Nejcennějším nálezem z období novověku byl renesanční keramický vodovod na pitnou vodu.
Prostory archeologických vykopávek
Svědectvím o intenzívní výzkumné archeologické činnosti jsou pozůstatky různých staveb a dalších zaniklých objektů, nalézajících se v podzemních prostorách Hradu. Část z nich je přístupná veřejnosti.
Nejstarší zděnou stavbou jsou pozůstatky kostela Panny Marie, založeného knížetem Bořivojem I. před rokem 885. Jde o druhý nejstarší kostel v Čechách a nejstarší v Praze. Kostel měl podobu prosté jednolodní stavby s apsidou, v interiéru byl odkryt hrob knížete Spytihněva (895 - 915) a jeho manželky. Dochovaná severní část kostela se nachází v Obrazárně Pražského hradu v sousedství průjezdu mezi II. a IV. hradním nádvořím. Patrné je zdivo kostela, část podlahy z opukových dlaždic a základy oltáře v apsidě. Kostel je viditelný průhledem ze zmíněného průjezdu nebo oknem z Obrazárny.
V podzemí chrámu sv. Víta se nacházejí části starších kostelních staveb, stojících na témže místě před výstavbou dnešní katedrály. Je zde zdivo severní apsidy rotundy sv. Víta, založené ve 30. letech 10. století knížetem sv. Václavem. Lépe jsou zachovány části jižní apsidy s hrobem tohoto světce. Z románské baziliky sv. Víta existuje mimo jiné část východní krypty sv. Kosmy a Damiána s hlavní apsidou a východní části severní lodi s apsidou. Severně od románské baziliky se nacházelo sídlo svatovítské kapituly, tzv. Klášter kostela pražského. Jižní zeď jeho ambitu sousedí s královskou hrobkou.
V prostoru mezi chrámem sv. Víta a budovou Starého proboštství je deskou přikrytý prostor vykopávek, pohledově přístupný mříží ze III. hradního nádvoří. Tento prostor v sobě skrývá základy biskupské kaple sv. Mořice z 11. století a jihozápadní část románské baziliky sv. Víta (část západní krypty s apsidou a jižní část transeptu s několika hrobkami).
Navazující prostor uchovávající severní zakončení románské chodby, která spojovala chrám sv. Víta s kostelem sv. Bartoloměje, který stál ve 12. - 13. století uprostřed dnešního III. nádvoří, není návštěvnicky přístupný.
Pod dlažbou III. nádvoří zůstala zachována část archeologických vykopávek krytá železobetonovou konstrukcí. Rozkládá se před vstupem do Starého královského paláce a v pásu podél jižního křídla. Prostorem vykopávek prochází jen úzký koridor, který vede z gotického podlaží Starého královského paláce až do jihozápadního rohu III. nádvoří. Začíná u základů zaniklého křídla královského paláce, které bylo postaveno po polovině 13. století. Dál komunikace prochází suterénem většího domu ze 13. století a dvěma gotickými domy. Po jižní straně jsou patrny zbytky starší kamenné zástavby, a to nároží malého domu a zdivo většího domu o dvou místnostech. Tyto románské stavby pocházejí z konce 12. nebo ze začátku 13. století a jsou mnohem menší než sousední domy gotické. Ještě skromnější byla podle nalezených pozůstatků nejstarší obytná zástavba v 10. a 11. století. Tvořily ji jednoduché roubené domy, obvykle o jedné místnosti.
Zajímavé jsou pozůstatky obranného valu, který chránil hradiště v době od konce 9. do první poloviny 12. století.
V prostoru vykopávek jsou i základy románského domu, objevené v roce 1944 při hloubení požární nádrže na Hradčanském náměstí. Jejich zdivo bylo tehdy rozebráno, přeneseno do Hradu a zde, v prostoru vykopávek znovu sestaveno.
Prostor vykopávek pod III. nádvořím je výjimečně přístupný po předchozí dohodě s archeologickým pracovištěm a Odborem památkové péče KPR.
Pod rajským dvorem kláštera sv. Jiří je skryt další prostor vykopávek, který není návštěvnicky přístupný. Zdivo starších fází kláštera objevil I. Borkovský při výzkumu v letech 1959 - 62. Prostor zdejších vykopávek vymezují základy současné křížové chodby.
Několik prostorů s archeologickými situacemi obklopuje také Starý královský palác. Pod Severním palácovým dvorkem jsou dochovány fragmenty valového opevnění z 10. století, románská ohradní zeď dvorku, který se nacházel severně od románského knížecího paláce.
Dvorek byl od 13. století zaplňován různými menšími stavbami a přístavbami ke knížecímu paláci. Pod Jižním palácovým dvorkem se nachází několik tarasních zídek, které vymezovaly cestu, směřující od 12. století do zaniklé brány v Jižní věži vedle knížecího paláce. Cesta vycházela z dnešního Pětikostelního náměstí na Malé Straně a strmý svah překonávala několika serpentinami. Severní vyústění této cesty v podobě hlubokého obezděného úvozu je dochováno pod Sloupovou síní Václava IV. v západní části Starého královského paláce. Žádný z uvedených prostorů není návštěvnicky přístupný.
Archeologické nálezy
Soustředěný archeologický výzkum hradu přináší od roku 1925 nové cenné nálezy, které doplňují poznávání různých stránek života na Hradě v minulosti. Fond nálezů je velmi pestrý. Převládají v něm střepy z různých nádob, zlomky stavebních článků, kachle z kamen, zlomky skla z okenních tabulek i z nádob, různé kovové předměty, mince, výrobky z kosti, ojediněle se objevují i šperky.
K nejvzácnějším nálezům patří šperky z 10. století nalezené v hrobech pohřebiště na území Bažantnice a Lumbeho zahrad. Zemřelým, kteří byli aspoň zčásti příslušníky knížecí družiny, byly ponechány zlaté a stříbrné ozdoby, z nichž některé byly zřejmě dovezeny z Velké Moravy a jiné vyrobeny v Čechách podle velkomoravských předloh. Z nejbohatších hrobů pocházejí bubínkové náušnice zdobené granulací (drobnými zrnky), náušnice se zvířecími hlavičkami, gombíky (kulovité knoflíky) se skleněnými napodobeninami kamenů, esovité záušnice a další šperky.
Ze vzácnějších nálezů staršího data je třeba jmenovat alespoň skleněný tzv. arabský pohár ze 13. století, zdobený zlaceným nápisem a stylizovanými delfíny, a soubor keramických nádob z období 12. a 13. století, nalezený v tzv. románské studni v suterénu jižního křídla.
Mohutné vrstvy přímo pod okny bývalého Rožmberského paláce tvořila zejména stavební suť a pod ní velké množství kuchyňského odpadu z 15. - 16. století. Vedle obvyklých střepů z kuchyňského nádobí tu ovšem byly nalezeny i fragmenty kvalitní stolní keramiky, skleněných pohárů a malovaných lahví. O bohatosti jídelníčku svědčí zvířecí a rybí kosti, ale také ulity šneků a lastury ústřic.
Mezi nejhodnotnější nálezy patří kachle z několika honosně zdobených kamen. Figurální reliéfy, zhotovené zřejmě podle kvalitních grafických předloh, byly opatřeny vícebarevnou polevou a v některých případech dokonce ještě pozlaceny.
Znovunalezení staré královské hrobky v katedrále sv. Víta
Tým odborníků Archeologického ústavu AVČR, Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu objevil po mnohaletém bádání a za pomoci nejnovějších technologií pod hlavním oltářem chrámu sv. Víta místo původního uložení ostatků českého krále a římského císaře Karla IV. Existenci staré královské hrobky zmiňují některé archiválie a historické rukopisy, její znovuobjevení pro současnou generaci, tedy přesná lokalizace a nahlédnutí do jejích prostor, však proběhlo až v březnu roku 2005 po pětileté přípravě. Je zřejmé, že se jedná o nález velkého významu.
Restaurátorské dílny na Pražském hradě
Z restaurátorských a konzervátorských dílen Správy Pražského hradu se během své činnosti stalo špičkové pracoviště světových parametrů. Vynikajících výsledků dosahují dílny zejména v oblasti restaurování a konzervování historického textilu. Dílny našly své sídlo v roce 1998 v prostorech bývalého Ústavu šlechtičen na Pražském hradě. Jejich provoz byl zahájen v první polovině roku 1999. Původně Správa Pražského hradu uvažovala o zřízení menšího trezorového ateliéru pro ošetření nejvzácnějších uměleckých předmětů. Vzhledem k nutnosti záchrany unikátního souboru hrobových textilií z 10. - 17. století a potřebám urychlení restaurování početné sbírky hradních gobelínů a církevních parament z fondu katedrály sv. Víta byl celý koncept dílen brzy upraven.
Dílny tak nyní mohou provádět téměř veškeré restaurátorské a konzervátorské zásahy na sbírkových předmětech uchovaných nejen na Pražském hradě s výjimkou nábytku. Dílny jsou rozčleněny do několika ateliérů - volného textilu, gobelínů a koberců nebo uměleckého řemesla. Dále je zde tzv. mokrý proces - víceúčelová místnost zařízená pro dokonalé čištění textilií. Nezbytnou součástí je také fotoateliér, určený především k fotodokumentaci postupů práce na rozměrných předmětech.