Jižní zahrady měří skoro 500 metrů a v letní sezoně je možné do nich vstoupit z Opyše při východní bráně či Býčím schodištěm z III. nádvoří. Západní vstup z Hradčanského náměstí slouží pouze jako východ.  Komplex tvoří celkem tři zahrady.

Rajská zahrada

Tato zahrada se nachází na místě nejstarší zahrady před jižním průčelím Hradu na místě soukromé zahrady arcivévody Ferdinanda z 50. let 16. století. Privátní zahradu zde měl i Rudolf II. Nacházela se zde císařská lázeň nebo mimo jiné i voliéra. Současnou podobu jí dal architekt Plečnik ve dvacátých letech 20. století. Dominantami se stalo monumentální schodiště nebo velká žulová mísa uprostřed trávníku. Žulová obruba trávníku se rovněž v jednom místě přizpůsobuje pravděpodobně nejstarší dřevině na Pražském hradě - tisu, jehož stáří se odhaduje na 400 let. 

Zahrada Na Valech

Název zahrady odkazuje na původní val opevnění na jižní straně Hradu, kde později začaly vznikat první menší zahrádky. Ty prošly v 19. století parkovou úpravou. V roce 1849 byly zahrady obehnány hradbou, která stojí na svém místě dodnes, ve 20. letech 20. století byla ale při úpravách architekta Josipa Plečnika výrazně snížena. Zahrada Na Valech má jednotné geometrické řešení a probíhá pod převážnou částí jižního průčelí Pražského hradu. Její centrální terasa nabízí dech beroucí pohled na Prahu. Na konci zahrady se nachází tzv. Moravská bašta, zákoutí s vyhlídkou, kde rád sedával T. G. Masaryk.

Hartigovská zahrada

 Hartigovská zahrada je drobná barokní zahrada o rozloze 757 m², původně náležející k Hartigovskému, později Věžníkovskému paláci na Malé Straně. Dnes je součástí komplexu Jižních zahrad a schodištěm je propojena s Plečnikovou vyhlídkou v Zahradě Na Valech. Po více než deseti letech byla v roce 2026 znovu zpřístupněna veřejnosti; v návštěvní sezoně od března do října je otevřena zdarma. Hartigovská zahrada je drobná barokní zahrada o rozloze 757 m², původně náležející k Hartigovskému, později Věžníkovskému paláci na Malé Straně. Dnes je součástí komplexu Jižních zahrad a schodištěm je propojena s Plečnikovou vyhlídkou v Zahradě Na Valech. Po více než deseti letech byla v roce 2026 znovu zpřístupněna veřejnosti; v návštěvní sezoně od března do října je otevřena zdarma. Zahradu založila roku 1670 Isabela Švihovská ze Salmu. Na přelomu 17. a 18. století získala základní barokní kompozici dvou teras propojených schodištěm. Významnou etapou bylo období kolem roku 1720, kdy palác se zahradou vlastnil hrabě Josef Hartig, hudební mecenáš. V zahradě tehdy vznikl patrový barokní hudební pavilon, připisovaný Giovannimu Battistovi Alliprandimu. K Jižním zahradám byla Hartigovská zahrada připojena v roce 1960. Její současná podoba vychází z rekonstrukce z let 1963–1965 podle návrhu architektů Richarda Podzemného a Adolfa Benše, která navázala na historickou barokní kompozici. Z původně instalovaných sochařských děl se zde dnes nachází sousoší s putti nesoucími znak s českým lvem. Prostor má výrazně komorní charakter, vymezený vysokými zdmi původního opevnění. Tvoří jej dvě terasy, mlatový povrch, popínavá zeleň, růže na kruhových konstrukcích a vzrostlý tis. V roce 2026 jsou plánovány opravy zdí, toalet a nová konstrukce pro popínavé rostliny.

Otevírací doba