7. 3. 1850 Tomáš Masaryk se narodil 7. března v Hodoníně na jižní Moravě jako syn kočího a kuchařky.
1865 - 72 Studuje na gymnáziích v Brně a ve Vídni.
1872 - 76 Studuje na vídeňské univerzitě, kde získává doktorát filozofie. Jeho disertační práce má námět "Podstata duše u Platóna."
1876 - 77 Pobývá jako soukromý učitel v Lipsku, kde se setkává s Američankou Charlottou Garrigueovou.
1878 Jede poprvé do Ameriky; 15. března uzavírá v New Yorku sňatek s Charlottou Garrigueovou a její příjmení připojuje ke svému.
1879 Habilituje se spisem "Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace" a přednáší pak sedm semestrů na vídeňské univerzitě jako soukromý docent.
1881 Publikuje v němčině revidovanou habilitační práci o sebevraždě; českou verzi pod názvem Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty vydává v roce 1904.
1882 Je jmenován mimořádným profesorem filozofie na nové české univerzitě v Praze; řádná profesura je mu udělena až v lednu 1897.
1883 Zakládá měsíčník Athenaeum, časopis věnovaný kritickému zkoumání české kultury a vědy.
1885 Publikuje své hlavní filozofické dílo Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd; v roce 1887 vychází rozšířená německá verze.
1886 - 88 Skupina vzdělanců, sdružených kolem časopisu Athenaeum, odhaluje jako novodobé padělky údajně staré rukopisy (královédvorský a zelenohorský), které měly dokládat ranou vyspělost středověké české kultury; Masaryk hraje v tomto odhalení důležitou roli.
1887 Jede do Ruska, kde diskutuje s Tolstým; znova navštěvuje Tolstého v letech 1889 a 1910; odmítá učení Tolstého o neodporování zlu.
1891 Je zvolen do vídeňského parlamentu jako poslanec za mladočeskou stranu, ke které se připojil jako člen skupiny "realistů".
1893 Vzdává se poslaneckého mandátu, nespokojen s planým radikalismem mladočechů a zklamán vnitrostranickými hádkami.
1895 - 98 Roky intenzívní tvůrčí práce, zasvěcené hlavně českým problémům; Masaryk formuluje své názory na smysl českých dějin a předkládá český politický program; představuje se jako politický myslitel, jehož názory mají pevný mravní a náboženský základ; publikuje spisy Česká otázka (1895), Naše nynější krize (1895), Jan Hus (1896), Karel Havlíček (1896), 0tázka sociální (1898).
1899 - 1900 Dva procesy s Leopoldem Hilsnerem, židovským mladíkem obžalovaným z vraždy dvou křesťanských dívek, vyvolávají četné projevy antisemitismu v české společnosti. Masaryk vede kampaň proti rasovým předsudkům, zvláště proti pověře o židovské rituální vraždě.
1900 Spolu s některými svými stoupenci ze skupiny "realistů" zakládá novou politickou stranu, českou stranu lidovou (realistickou), později přezvanou na pokrokovou stranu. Nemá s ní velký úspěch. V české politice má nová strana jen marginální význam.
1902 Cestuje podruhé do Ameriky; přednáší na Chicagské univerzitě o české literatuře a historii a o obecných slovanských otázkách.
1907 Vstupuje znova do vídeňského parlamentu jako poslanec realistické strany, zvolený s pomocí sociálních demokratů; je poslancem až do první světové války, celkem po dvě volební období. Podniká třetí cestu do Ameriky; na sjezdu náboženských liberálů v Bostonu přednáší o náboženství v Rakousku; navštěvuje české krajany v řadě amerických měst.
1907 - 08 Vede parlamentní akci na obranu svobody vědy; hájí rakouského profesora Ludwiga Wahrmunda, pronásledovaného za přednášku o rozporech mezi vědou a církevní doktrinou.
1909 - 11 Po anexi Bosny-Hercegoviny ostře kritizuje zahraniční politiku Rakousko-Uherska, zvláště jeho alianci s Německem; hájí jižní Slovany, obžalované z velezrady v procesu v Záhřebu; svědčí proti historikovi Heinrichu Friedjungovi, aby se zastal rakouských Jihoslovanů, na které Friedjung zaútočil na základě falešných dokumentů.
1913 Publikuje v německém vydání první dva díly svého velkého spisu Rusko a Evropa, třetí díl vychází poprvé až v roce 1967 v překladu do angličtiny.
1914 - 17 První světová válka. Masaryk se rozhoduje pro Spojence a jejich boj proti Rakousko-Uhersku a Německu; jede do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie; v Paříži zakládá s Edvardem Benešem a Milanem R. Štefánikem Československou národní radu; v Rusku a ve Francii se formují československé vojenské jednotky.
1917 - 18 Masaryk cestuje do Ruska; po bolševické revoluci konsoliduje československou legii, která je prohlášena za část československé armády ve Francii a má se podle dohody s bolševiky přesunout na západní bojiště.
1918 Masaryk přijíždí do Spojených států amerických; Francie a Anglie uznávají Československou národní radu jako de facto československou vládu; stejné uznání získává Masaryk od americké vlády; ve Francii a v Itálii bojují čeští a slovenští vojáci proti ústředním mocnostem; v Rusku je československá legie v konfliktu s bolševiky, kteří sabotují její cestu do Francie; českoslovenští vojáci kontrolují celou železniční magistrálu mezi Uralem a Vladivostokem a podle instrukce Spojenců prodlužují svou vojenskou prezenci na Sibiři (poslední československý legionář se vrací do vlasti v roce 1920). V Praze volí revoluční Národní shromáždění Masaryka prvním prezidentem Československé republiky. Masaryk publikuje spis Nová Evropa, nástin poválečné evropské rekonstrukce.
1920 Je zvolen prezidentem podle nové československé ústavy; do nejvyšší státní funkce je pak zvolen ještě dvakrát, v letech 1927 a 1934.
1925 Pod názvem Světová revoluce vychází jeho kniha memoárů a politických a historických úvah o přelomové době, jejímž mezníkem byla první světová válka.
1928 Karel Čapek publikuje první svazek Hovorů s T. G. Masarykem; ve formě dialogu s Čapkem vypráví Masaryk příběh svého života a v poslední části Hovorů přednáší své filozofické krédo.
1935 Masaryk se ze zdravotních důvodů vzdává úřadu prezidenta.
