Vážený pane ministře, vážené rektorky a rektoři, dámy a pánové, 

stává se opět dobrou tradicí, že se v historické budově Karolina scházíme dvakrát ročně, z toho jednou právě v době adventu, abych zde jmenoval nové profesory a profesorky. Je pro mne vždy milou povinností setkat se s tolika cílevědomými a vzdělanými lidmi, kteří na sobě neustále pracují, aby mohli prohlubovat vědecké poznání, a to pak dále předávat svým studentům a mladším kolegům. Těší mne, že zde pokaždé stojí i mnoho těch, kteří této nejvyšší akademické mety dosahují v poměrně mladém věku. Věřím, že i to je známkou postupné proměny české akademické obce.

Za posledních 35 let se v ní mnohé změnilo. Naše univerzity spolupracují s obrovským množstvím univerzit ze západní Evropy, severní Ameriky, i ze zbytku světa. Studenti i akademici využívají nesčetných příležitostí k působení v zahraničí. Máme zastoupení v mnoha mezinárodních výzkumných týmech. V některých oborech patříme dokonce mezi světovou špičku. Přesto všichni cítíme, že bychom na tom mohli být ještě lépe. Po počátečním ostychu z 90. let naši akademici již dávno poznali, že jsou mezinárodně zcela konkurenceschopní. Naše vysokoškolské vzdělávání jim pro to dalo dobré předpoklady. Stále ale nedosahujeme v mezinárodních srovnáních takových pozic, jaké bychom si asi většinou přáli.

Všichni víme, že budoucí prosperita naší země je neoddiskutovatelně spojena se vzdělanou společností, s ekonomikou založenou na moderních technologiích a na vysoké přidané hodnotě, která se neobejde bez kvalitní výzkumné základny. Zde mají univerzity klíčovou roli.

Přesto stále neděláme dost, abychom jasně zamířili tímto směrem. Častěji o tom mluvíme, méně často pro to děláme konkrétní kroky. Má to řadu příčin. Zmíním jen některé, spojené s akademickým prostředím. Patří sem samozřejmě dlouhodobé podfinancování celého sektoru vysokých škol a akademického výzkumu. Nedaří se nám dostatečně zvyšovat podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. Vysokoškolské vzdělání má u nás o třetinu menší podíl lidí v produktivním věku, než je průměr zemí OECD.

Finanční situaci vysokého školství navíc zhoršuje nespravedlivá alokace prostředků uvnitř některých univerzit. Ta ne vždy sleduje kvalitu a výkon. Je pro mne nepochopitelné, že stále existují univerzity, na kterých je obdobná pedagogická práce odměňována napříč obory a fakultami naprosto odlišnou výší mezd. Ještě méně pochopitelné pro mne je, že stát, poskytující na vzdělávání veřejné prostředky, tuto situaci sleduje, ale nesnaží se s ní nic dělat.

Právě vzdělávací činnost je dnešním systémem odměňování a financování často upozaděna. V některých případech ztrácí i prestiž. Často jedinou šancí pro akademika, jak zvýšit svůj životní standard, je veškerou energii směřovat do vědy a výzkumu, tedy grantů, a vzdělávací roli upozadit. Koncepce univerzity však stojí na vyrovnané symbióze obojího – vzdělávání a vědy. A to nemluvím o třetí, společenské roli univerzit.

Vysokoškolský výzkum pak podvazuje malé množství prostředků pro grantové agentury podporující základní, ale i aplikovaný výzkum. Od některých vědců slyším, že získat grant například z GAČRu je v podstatě spíše náhoda. A na aplikovaný výzkum se navíc stále ještě někteří dívají s nedůvěrou, i když je zřejmou cestou k neustále zmiňované inovativní ekonomice. 

Vše ale není spojeno jen s množstvím peněz. V oblasti podpory výzkumu jsme často hodně opatrní a konzervativní. Často upřednostňujeme podporu výzkumných projektů, u kterých je sice vysoká šance, že přinesou předpokládaný výsledek, ale jejich opravdový přínos pak nemusí být příliš významný. Málokdy máme odvahu podpořit projekty s vysokou mírou rizika, s velkou výzkumnou nejistotou. Řada takových projektů opravdu ke svému cíli nedojde. To je přirozená daň. Ale ty, kterým se to podaří, pak obvykle přinesou průlomová poznání.

Přál bych tedy více odvahy nejen těm, kteří o podpoře výzkumu rozhodují. Ale i vám a všem vědcům a vědkyním, kteří své výzkumné projekty připravujete. Buďte inovativní, buďte nápadití, buďte ambiciózní a buďte odvážní. Takové potřebujeme vědce, ale takové potřebujeme i vysokoškolské učitele. Vaši žáci to rozhodně ocení.

Přeji vám klidný advent a příjemné prožití vánočních svátků.

Petr Pavel, prezident republiky, Karolinum, 10. prosince 2024