Vážený pane prezidente Niinistö, vážená paní místopředsedkyně Ribero, vážený pane komisaři Síkelo, vážení páni ministři Lipavský a Dvořáku, vážení hosté, dámy a pánové,

je mi ctí Vás opět po roce přivítat ve Španělském sále Pražského hradu na konferenci, kterou věnujeme Evropské unii a její budoucnosti. Těší mě, že se nás tu opět sešlo tolik, a ještě více mě těší, že tu vidím tolik mladých lidí! Vidím v tom naději, že Vám osud naší země, ale také Evropy není lhostejný.

Před rokem jsme se ohlíželi za tím, co nám dalo dvacet let členství v EU. Jak přispělo k růstu naší životní úrovně i k hodnotovému ukotvení naší země. Dnešní diskuse bude jiná. Po desetiletích relativního klidu a bezpečí stojí nyní Evropa tváří v tvář zásadní proměně mezinárodního řádu. Bezpečnostní hrozba v podobě ruské agrese na Ukrajině, tlak na naši ekonomiku i rostoucí globální konkurence nám připomínají, že Unie není hotová věc. Není proto náhodou, že si připomeneme Václava Havla a jeho výrok „Evropa jako úkol“, který byl také mottem úspěšného českého předsednictví v Radě EU.

Před téměř třiceti lety řekl Václav Havel v Cáchách, že „úkolem Evropy je znovu nalézt své svědomí a svou odpovědnost; odpovědnost za vlastní politickou architekturu, ale i odpovědnost za svět jako celek“. A sami i dnes vidíme, jak jsou tato slova aktuální i po 30 letech.

Česko má dnes v Unii pevné místo a jeho hlas je slyšet. Když ale sleduji domácí politickou diskusi, dost často slyším názory na to, co nechceme a co všechno dělá „Brusel“ špatně.  Pokusím se dnes zvolit jiný přístup. A podělím se s Vámi o představu, jakou Evropu bych chtěl vidět já. Ve světě, který je stále méně předvídatelný a přitom stále více provázaný, musí Unie, pokud chce v tomto světě zůstat relevantním hráčem, podle mého názoru dokázat tři věci: bránit se, obstát a jednat. Jinými slovy: potřebujeme Evropu obranyschopnou, konkurenceschopnou a akceschopnou.

Obranyschopná Evropa dokáže bránit své území, své hodnoty a své spojence – nejen deklaracemi, ale hlavně činy. Pokud chce Evropa obhájit a prosadit své zájmy, musí být silná; a to navenek i uvnitř. Podporuji proto prohloubení evropské obranné spolupráce; ne jako alternativu k NATO, ale jako jeho evropský pilíř. Za nezbytné považuji také posilování evropského obranného průmyslu, jeho hlubší integraci, navyšování investic do infrastruktury a mobility nebo zjednodušení procesu veřejných zakázek. Poslední návrhy Evropské komise jdou v tomto ohledu správným směrem.

V současné době se vedou ve všech členských státech intenzivní debaty o navyšování obranných rozpočtů. To je po dlouhých letech podceňování obranyschopnosti nevyhnutelné. Klíčovou je však otázka, jak tyto prostředky využijeme na posílení reálných obranných schopností.

Rád bych ještě dodal, že pokud chceme být skutečně silnější, nestačí mít moderní, dobře vybavené a vycvičené armády. Skutečnou silou každé společnosti jsou na prvním místě lidé, občané. Ti a jejich vůle bránit svůj způsob života tvoří základ našich institucí, naší identity i naší odolnosti. Obrana země proto není jen věcí armády, ale doslova každého z nás. Je důležité posilovat vlastní informovanost, kritické myšlení a mediální gramotnost.

Evropa konkurenceschopná je taková, která pouze nereaguje na vývoj jinde, ale udává směr a vytváří podmínky pro prosperitu i technologické sebevědomí. Jsem rád, že se Evropská unie vydala na obtížnou, ale nezbytnou cestu deregulace – a že hledá oblasti, kde lze odstranit zbytečnou byrokracii. Je důležité, aby naše firmy a podnikatelé měli nezbytné podmínky a prostor pro další rozvoj, aby necítili potřebu stěhovat svůj byznys mimo hranice EU. A je stejně důležité, aby EU byla atraktivní a nápomocná pro své občany. Aby nebyla vnímaná jako zdroj omezení a překážek. Uvnitř Unie přetrvává řada bariér, které brání plnému využití našeho vědeckého, ekonomického i lidského potenciálu. Musíme i nadále aktivně usilovat o odbourávání bariér pro přeshraniční obchodování. Právě jednotnému trhu totiž vděčíme do značné míry za hospodářský úspěch.

Jasně se potvrzuje, že bezpečnost a prosperita jsou dvě strany téže mince. Evropa konkurenceschopná tedy znamená také Evropa strategicky soběstačná, méně závislá na dodavatelských řetězcích z nestabilních oblastí a schopná držet krok s USA, Čínou i dalšími velkými aktéry.

Unie přitom musí zůstat otevřená. Musí aktivně hledat nové obchodní partnery ve světě a zajistit spolehlivé dodávky surovin, energií i technologií. Těší mě, že jedním ze dvou dnešních hlavních hostů je výkonná místopředsedkyně Evropské komise Teresa Ribera, která promluví o tom, jak zajistit, aby Unie navzdory všem výzvám, včetně celní politiky současné americké administrativy, zůstala i v budoucnu konkurenceschopná.

A nakonec Evropa akceschopná, která dokáže jednat rychle, jednotně a s výsledky. Schopnost přijímat rozhodnutí a prosazovat je v praxi vnímám jako naprosto zásadní. V uplynulých letech jsme společně čelili různým krizím; přes covid až po energetickou krizi způsobenou ruskou agresí. Viděli jsme, že Evropa pod tlakem se dokáže sjednotit a efektivně fungovat. Jako společnost se ale musíme naučit, jak rozpoznat blížící se nebezpečí dříve, než přeroste v reálnou krizi.

Hlavním hostem dnešní konference je bývalý dlouholetý finský prezident Sauli Niinistö. Člověk, který zformuloval vizi toho, jak má být EU co nejlépe připravena na všechny krize a hrozby. Jsem rád, pane prezidente, že jste přijal mé pozvání do Prahy. A vážím si toho, že tak činíte ve dnech, kdy naše státy jsou vystaveny zásadní zkoušce vzájemných vztahů na mistrovství světa v hokeji v Dánsku. Vy dnes konkrétně se Švédskem a my s Dánskem. Ale to je příjemnější příběh.

Kromě připravenosti na krize, o které budete jistě hovořit, potřebujeme pružnější unijní rozpočet i rozhodovací mechanismy, které nám umožní včas reagovat na měnící se realitu. Ty musí být funkční především v krizích. Blokační právo musí být používáno zodpovědně. Není možné, aby znemožnilo prosazování zásadních zájmů Unie, například pomoc napadené Ukrajině. Podporuji institucionální rovnováhu, kde má každý členský stát možnost se ozvat, ale nikdo by neměl mít právo paralyzovat celek.

Síla Česka se odvíjí od síly Evropské unie a fungujících institucí. Bylo by bláhové a může být i nebezpečné šířit myšlenku, že bychom v dnešním světě obstáli sami bez pevných spojeneckých a partnerských vazeb. Naopak mnohokrát jsme v Bruselu prokázali, že dokážeme najít partnery a prosazovat své i společné zájmy.

Buďme aktivní a přicházejme s konstruktivními alternativami. Takovými, které jsou založeny na datech, jasných argumentech a dávají smysl nejen nám, ale i našim partnerům, aby se z jednotné Evropy nestala Evropa vícerychlostní a my nezůstali v tom pomalejším pruhu.

Závěrem se nelze alespoň krátce nezmínit o rozšíření. Naším úkolem je upevňovat a rozšiřovat spojenectví tam, kde o něj stojí a kde v něm vidí svou budoucnost. Chceme-li žít v silné, sebevědomé Unii, nesmíme zavírat dveře zemím, které o ni mají zájem nebo dokonce bojují za svoji i naši bezpečnost a svobodu. Váhání a nerozhodnost vytvářejí prostor pro ty, kdo nás chtějí cíleně oslabovat a rozdělovat. A to si za současné situace opravdu nemůžeme dovolit.

Dámy a pánové, Evropská unie, jako každý složitý organismus, není bez chyb. Přesto však v dohledné budoucnosti nevidím pro naši zemi lepší alternativu než v jednotné, demokratické a bezpečné Evropě.  Evropa je naším společným domovem a pokud nám na něm záleží, je naší povinností ho chránit. Nesmíme dopustit, aby se rozpouštěla pod tíhou cizích mocností, ale aby se stala svou vlastní sférou vlivu, která navíc inspiruje ostatní.

Ano, Evropa je úkol. Velký úkol, který si žádá odhodlání neustále přicházet s návrhy, jak věci zlepšovat. Úkol, který znamená naši budoucnost. Úkol, který máme ve svých rukou. Jsem přesvědčen o tom, že máme všechny předpoklady k tomu, abychom společně při plnění tohoto nikdy nekončícího úkolu obstáli!

Děkuji Vám za pozornost.

Petr Pavel, prezident republiky, Pražský hrad 12.května 2025