Vážený pane předsedo, vážená paní Havlová, všichni vážení hosté, již vyjmenovaní panem předsedou, vážené senátorky a senátoři, současní i bývalí,

jsem moc rád, že si dnes tady mohu s vámi připomenout ve Valdštejnské jízdárně 30 let existence horní komory našeho Parlamentu. A myslím, že bez rozpaků můžeme hovořit o oslavě. Ve svých počátcích to přitom Senát rozhodně neměl snadné. Reálný vznik horní komory českého Parlamentu byl dlouhodobě odkládán přesto, že naše ústava existenci Senátu od samého počátku předpokládala.

Senát nakonec vzniknul o téměř čtyři roky později než Poslanecká sněmovna. Významná část politické reprezentace tehdy absenci Senátu bagatelizovala a jeho význam v ústavním systému zlehčovala. Místo rychlého naplnění ústavy se vedly politické debaty o smysluplnosti a potřebnosti Senátu. A je třeba si přiznat, že toto Senát poškodilo v očích veřejnosti ještě předtím, než vůbec vznikl a mohl začít pracovat. Byla to jedna z nešťastných lekcí politické kultury a respektu k ústavnosti, kterou jsme naštěstí překonali.

Senát letos slaví 30 let a za tu dobu si své místo v českém ústavně politickém systému nepochybně našel a svůj význam svým konáním opakovaně a přesvědčivě obhájil. To ale neznamená, že během oněch 30 let přesvědčil všechny.

Ani dnes nepanuje všeobecný konsensus a čas od času jsme svědky postojů usilujících o to horní komoru Parlamentu zrušit, nebo alespoň znevěrohodnit či oslabit. Jsem však přesvědčený, že se Senát etabloval jako stabilní instituce a za dobu své existence prokázal svůj přínos nejen jako důležitá pojistka ústavnosti a demokratických hodnot.

Senát v našem politickém systému zakořenil i jako orgán, který dokáže korigovat návrhy zákonů, a to nejen jejich věcným zpřesňováním, ale i jinak formovanou politickou optikou. Samotnou potřebnost a správnost existence Senátu a jeho ústavního nastavení se jednoznačně ukazuje i ve srovnání se zkušenostmi našich sousedů s jednokomorovými parlamenty v Maďarsku a na Slovensku, nebo velmi slabou rolí horní komory v Polsku.

Kromě své legislativní práce plní český Senát řadu dalších důležitých úkolů. Senátoři bedlivě střeží ústavnost naší legislativy a opakovaně se skupiny senátorů stávaly navrhovateli podání k Ústavnímu soudu.

Senát hraje aktivní roli v takzvané parlamentní diplomacii, která často může nést taková poslání, která se obtížně plní na úrovni oficiální zahraniční politiky státu spadající do oblasti výkonné moci.

Senát také často nastoluje nebo nasvěcuje důležitá společenská témata, třeba prostřednictvím veřejných slyšení.

A rozhodně v neposlední řadě musím zmínit naše společné poslání konstituovat Ústavní soud. Jsem velmi rád, že naše sdílená pravomoc umožnila v posledních třech letech důstojnou a jsem přesvědčen, že i úspěšnou obměnu Ústavního soudu.

Senát je z ústavy tou slabší ze dvou institucí na poli zákonodárné moci. Tuto pozici si jako prezident umím velice dobře představit, protože obdobně je to i na poli exekutivy v případě mé funkce. Tato zdánlivá nevýhoda však nabízí potenciál, který, pokud je vhodně využit, může přinášet do politiky jiné kvality. Umožňuje formulovat méně vyhrocené postoje k řadě politických otázek. Umožňuje mnohem pragmatičtější a věcnější pohled na věc. A dává také šanci kultivovanějšímu stylu politické diskuze. A mám pocit, že se to našemu Senátu povětšinou daří.

Senát samozřejmě tu a tam trpí pocitem, že jsou jeho pravomoci příliš malé, že má sněmovna nad ním příliš navrch. A odtud pak pramení i některé úvahy postavení senátu posílit. Nezkoušejme to. Neměňme to, co 30 let funguje. Když podlehneme pokušení měnit ústavní pravidla v jednom případě, o to hůře budeme vzdorovat tlaku na jejich změnu v případech jiných, mnohem nebezpečnějších. Využijme pravomocí a zvyků, které se postupně usadily, a nesnažme se je rozmnožit a rozšířit, ale přísně střežme, aby je také nikdo nezkoušel zmenšit.

Přeji Senátu, aby ke své ústavní roli přistupoval stejně zodpovědně jako doposud, aby byl prostorem pro věcnou a kultivovanou politickou diskuzi, aby byl tolerantní k pluralitě názorů, ale přísný při dohlížení nad dodržováním důležitých principů a hodnot našeho demokratického státu.

Děkuji.

Petr Pavel, prezident republiky, Senát Parlamentu České republiky 26. května 2026