Vážená paní ministryně, náčelníku generálního štábu, generálové, vojákyně a vojáci,

velice si vážím možnosti Vás dnes oslovit podruhé v roli vrchního velitele. Chtěl bych říct, že při pohledu na tento sál mě přepadá trocha nostalgie, protože mnoho tváří znám. Vím, že se všichni trochu měníme, dospíváme, trochu šedneme. Tento sál se zas tak moc neproměnil, ale situace kolem se mění velice dynamicky. Chtěl bych ocenit vystoupení náčelníka generálního štábu, protože bylo nejenom velice přesným popisem situace, ale bylo také plné relevantních informací a argumentů, proto vnímám jako velice těžké na něj navázat. Ale chtěl bych říct, že při posledním shromáždění, kdy jsem tady k Vám mluvil, jsme hovořili o zhoršující se bezpečnostní situaci a já bych si velice přál, abych mohl dnes říct, že ta situace je lepší. Bohužel lepší není, je spíše horší a vidíme to nejenom na konfliktu na Ukrajině, který brzo dovrší čtvrtý rok bez jasných vyhlídek na jeho ukončení. A pokud se nějaké rýsují, tak se nerýsují ve prospěch napadené země, ale spíše směřují k nějakému těžkému kompromisu a ten bude mít velice pravděpodobně i naprosto zásadní bezpečnostní dopady na celou Evropu.

To, o čem Rusko hovoří jako o jedné z podmínek ukončení toho konfliktu, tedy oslovení těch, jak oni říkají root-causes, tedy těch hlavních příčin, tak ty nebudou vyřešeny dosažením nějakého příměří na Ukrajině. Ty problémy tady zůstanou a jsou především v bezpečnostních vztazích v Evropě, ty zatím nijak neoslovujeme. Mě to trochu mrzí, protože bezpečnost na Ukrajině je podmnožinou evropské bezpečnosti, a pokud nebudeme s Ruskem hovořit o bezpečnosti od Severního ledového oceánu až po Černé moře, pokud nebudeme hovořit o obnovení smluv, které chránily bezpečnost evropských občanů, pak ty skutečné příčiny odstraněny nebudou a můžeme očekávat dříve či později, že konfrontace znovu vyplave na povrch.

To, že Rusko nemá zájem na nějaké mírové koexistenci, to asi v tomto sále nemá smysl zdůrazňovat, ale má smysl o tom hovořit v naší společnosti, protože tak, jak řekl generál Řehka, smysl urgence nebo pocit urgence a vnímání hrozeb chybí a od toho se vlastně všechno odvíjí. Nejenom vůle občanů podporovat výdaje na obranu, ale také vůle politiků konat. Když se podíváme na nastupující vládu a její návrh programového prohlášení, pak v něm není jediná zmínka o Rusku jako hrozbě, není tam ale bohužel ani zmínka o spojenecké odpovědnosti, o naší vůli naplňovat spojenecké závazky. To je prostředí, které bude do značné míry definovat podmínky, ve kterých v nadcházející době budete pracovat. Každá změna vedení, i ve vedení státu, vedení vlády je příležitostí k nějakým změnám. V tomto případě si nejsem jist, že ty podmínky jsou nastaveny úplně vhodně.

Když se vrátím ke zmíněnému programovému prohlášení, naštěstí se tam neobjevilo to, že bychom měli uvažovat o referendu o vystoupení z Evropské unie nebo z NATO, ale také se tam nikde neobjevilo to, že naši bezpečnost zajišťujeme především v systému kolektivní bezpečnosti, a to na nás klade určité nároky, mimo jiné i na to, jak je strukturovaná armáda, jaké úkoly plní. Z textu toho prohlášení se dočteme, že hlavní pozornost by měla být věnována obraně teritoria, což samozřejmě nikdo nezpochybňuje. Ale jak všichni víme, tak úkol naší armády v rámci kolektivní obrany je postaven trochu jinak. Já se nebudu zmiňovat o všech problémech, o kterých tady hovořil náčelník generálního štábu, ke kterým se určitě budeme vracet, ale chtěl bych zdůraznit jednu věc. Jestli máme reagovat na potřeby doby, a ty rozhodně hovoří o tom, aby naše armáda byla nejenom moderní, adaptabilní, dobře vybavená, vycvičená, flexibilní a také rychlá, pak musíme skutečně začít pracovat podle úplně jiných schémat.

Já bych zdůraznil i to, co řekl generál Řehka, to znamená, buďme aktivní v tom smyslu, že z Vaší strany by měla přijít definice toho, co všechno je třeba změnit, aby armáda takovou byla. Některé věci můžete měnit sami na základě úprav vnitřních dokumentů, některé budou vyžadovat legislativní změny. Ale pak je zapotřebí mít naprosto konkrétní a jasnou představu, co jsou ty limity, které Vám brání být takovou armádou, která bude odpovídat potřebám dnešní doby a potom na správných úrovních tlačit, aby k těmto změnám došlo. Já Vám mohu říci, že ze své pozice udělám všechno pro to, aby změny, které jsou potřebné, byly dostatečně dobře zdůvodněné na těch úrovních, na kterých se o nich bude rozhodovat, aby se jim příslušní lidé s velkou odpovědností věnovali, protože se schématy, podle jakých jsme pracovali dosud, skutečně dál pracovat nemůžeme. Ty zkušenosti z Ukrajiny mluví jasnou řečí.

My dnes nejsme schopni reagovat na tempo, kterým se mění situace nejenom na Ukrajině, ale obecně ve světě. A to se nutně musí změnit, pokud chceme být relevantními hráči ve své vlastní bezpečnosti. A ta se samozřejmě netýká pouze Ruska. Ta situace, když se na ni podíváme globálně, se výrazně komplikuje, protože jistoty, které platily ještě poměrně nedávno, jsou dnes už buď zpochybněny, anebo o nich začínáme pochybovat. Hovoříme o kolektivní obraně, kterou opíráme o jednotné a plně funkční NATO. Na druhou stranu, když se podíváme, jakým způsobem jednotliví členové NATO plní své spojenecké závazky, sami cítíme, že to není stoprocentní. Nakonec zpráva o zajištění obrany České republiky, případně závěry z posledního velkého krizového cvičení CMX jasně ukazují, jaké problémy naprosto zásadní máme. Musím říct, když jsem si je přečetl, měl jsem pocit, že musí být okamžitě svolaná nějaká mimořádná bezpečnostní rada státu, abychom se bavili o tom, jaké kroky bezprostředně podnikneme, abychom tyto nedostatky začali odstraňovat. Když jsem se tam dočetl, že termín ke změně některé legislativy je stanoven na konec prosince roku 2027, tak mi to jasně dalo signál, že tu urgenci skutečně necítíme, že to nebereme vážně.

Vývoj ve světě ukazuje, že musíme spoléhat především sami na sebe, že Evropa nemůže spoléhat na Spojené státy, nemůžeme spoléhat na to, že NATO bude fungovat stoprocentně, že Evropská unie bude fungovat stoprocentně. Proto je skutečně důležité všechno to, o čem hovořil náčelník generálního štábu, abychom začali pracovat intenzivně na tom, aby naše armáda skutečně byla schopná plnit ty úkoly, které před námi jsou. A já bych opravdu očekával, že od Vás začnou chodit naprosto konkrétní požadavky a náměty k tomu, co je potřeba měnit. Já už nebudu dál rozebírat věci, o kterých se potom budete bavit v odborné části shromáždění. Chtěl bych Vám jenom poděkovat za práci, kterou odvádíte, a musím říct, že jsem si vědom toho, jak těžké to je. Nakonec jsem dlouhé roky seděl na Vašem místě. Chtěl bych Vám také popřát hodně sil, do toho, o čem tu už byla řeč, to znamená, Vy jste ten odborný hlas, který může dávat doporučení, co a jakým způsobem by se mělo měnit.

Nikdo jiný této problematice nerozumí tak dobře jako Vy, a je proto na Vás, jak srozumitelně a rychle budete ty požadavky a náměty předkládat a potom na nás, abychom je pomohli realizovat. Já Vám do toho chci popřát hodně sil, chci Vám také popřát klidné svátky a hodně úspěchů do nového roku.

Petr Pavel, Velitelské shromáždění, 25. listopadu