Vážený pane předsedo, vážení ústavní činitelé, vážení ministři, vážení hosté, dámy a pánové. 

Nejprve mi dovolte poděkovat za pozvání na váš sjezd, za možnost vás tu dnes oslovit a také za krásný hudební úvod, který měl jistě za cíl naladit nás na příjemnou a konstruktivní notu a věřím, že v ní budeme i nadále pokračovat. 

Je to již víc než 200 let, co byly ve Velké Británii legalizované organizace sdružující zaměstnance. A je to více než 150 let, co se totéž stalo u nás, tehdy ještě v rámci Rakouska Uherska. Od té doby začaly hrát odbory stále důležitější roli nejen jako protiváha zaměstnavatelům, ale i jako silný politický aktér na úrovni státu. V řadě zemí právě z odborů vyrostly první levicové strany. Odbory se postupně staly nejlépe organizovanými a v mnoha zemích i nejsilnějšími zájmovými skupinami. Často mají státem garantovanou roli klíčového partnera a hrají nezastupitelnou úlohu v sociální dialogu. Odbory jsou dnes proto neodmyslitelnou součástí politiky. 

I u nás, v České republice, jsou odborové svazy v rámci sociálního dialogu klíčovým partnerem státu. Jejich role přesto není taková, jako například v Rakousku, Švédsku, Dánsku nebo Belgii. Za minulých vlád jim bylo někdy nasloucháno více a jindy zas méně. Některé vlády braly jednání tripartity velmi vážně, jiné spíše jen jako nutnou formalitu, kterou je potřeba vypořádat. Pokud se ale podíváme na země, o kterých jsem hovořil, kde je sociálnímu dialogu tradičně dávána velká pozornost, jsou to všechno země vyspělé, bohaté a prosperující. Je tak zjevné, že odpovědný sociální dialog je přínosem nejen pro samotné zaměstnance a zaměstnavatele, ale v konečném důsledku pro celý stát. 

Když jsem poslouchal úvodní projev pana předsedy, zdá se mi, že na mnoho věcí máme minimálně podobný pohled. Pokud jde o ekonomiku, je jasné, že v globalizovaném světě proměňovaném novými technologiemi zůstaneme konkurenceschopní jen tehdy, pokud úspěšně transformujeme strukturu našeho hospodářství. Zatímco v minulosti byla naší předností levná, a přesto dostatečně kvalifikovaná pracovní síla, nyní je třeba začít vážně konkurovat v oblastech, které nesou vysokou přidanou hodnotu. Cestou k tomu je vzdělaná populace, podpora vědy, výzkumu a inovací a rychlé a efektivní přenášení výsledků výzkumu vědeckých institucí a univerzit do firem.

Co se týče zdravotnictví, sdílím názor odborových svazů, že je třeba finančně stabilizovat náš systém veřejné zdravotní péče. Přičemž tím nutně neříkám o navyšování finančních prostředků, protože jak víme nalití prostředků do systému nutně neznamená jeho zlepšení. V současné podobě je neudržitelný, kapacitou nedostačující a obtížně ufinancovatelný. Vnímám jako nezbytné zvýšit efektivitu ve zdravotním systému. Při svých cestách se v mnoha regionech opakovaně setkávám s problémem nedostatku ale také stárnutí praktických lékařů, zubařů, pediatrů, ale také psychologů a psychiatrů, a to především pro děti a mládež. I tento problém je třeba usilovně řešit, stejně jako rozšíření kapacit dlouhodobé zdravotní péče. Věřím, že připravované kroky ministra Vojtěcha mohou vést k tolik potřebné proměně našeho zdravotnictví. 

Asi by toho bylo mnohem více, kde se shodneme. Chápu, že pro odbory jsou určité oblasti přirozenou prioritou. Chtěl bych ale obrátit vaši pozornost směrem, který tradičně není ve středu zájmu odborových svazů, ale dnes nabývá na urgenci a na významu. 

Žijeme v nejhorší mezinárodně bezpečnostní situaci od druhé světové války. To není žádné strašení ani propaganda, to je bohužel realita dnešního světa. Rusko válčí s Ukrajinou, ale jeho imperiální ambice tím zdaleka nekončí. Limituje ho jen jeho ekonomická kapacita tyto ambice vojensky naplnit. Až dříve či později válka na Ukrajině skončí, Rusko dostane šanci se ekonomicky i vojensky nadechnout. A potom bude hledat cesty, jak své imperiální sny naplnit. Zároveň objektivně a musím přiznat i pochopitelně klesá vůle Spojených států být tím nejsilnějším a nejspolehlivějším garantem bezpečnosti v Evropě. Za této situace máme pravděpodobně jedinou cestu, být natolik silní, aby Rusko rozhodnutí ohrožující bezpečnost Evropy nikdy neučinilo, protože bude vědět, že proti nám nemá šanci uspět. A když říkám nám, tak tím myslím, že na druhé straně nesmíme stát sami. Proto jsme členy NATO. A když říkám, že musíme být silní, pak to znamená, že musíme být ochotní vynaložit adekvátní, tedy větší než dnes, část našeho společného bohatství na zajištění našeho bezpečí. Když nebudeme investovat do naší obrany, do našeho bezpečí, pak snadno můžeme přijít o to všechno, co investujeme do energetiky, škol, nemocnic, dopravní infrastruktury nebo sociální péče. Ale když budeme připravení a budeme mít jako aliance dostatečnou odrazující sílu, zůstanou v bezpečí jak naši občané, tak i všechny výdobytky našeho sociálního systému. Jen silné Česko v silné alianci s větší či menší účastí Spojených států je cestou jak se vyhnout hrozícímu konfliktu. Proto apeluji na odpovědnost nás všech. Na odpovědnost jak na straně vlády, tak na straně sociálních partnerů. Výdaje na bezpečí jsou dnes jedinou možností, jak preventivně ochránit trvalost všech ostatních státních investic. Cena za nečinnost dnes může být zítra mnohem vyšší. 

Vážené delegátky, vážení delegáti. Chtěl bych Českomoravské konfederaci, která u nás zastřešuje nejvíce odborových svazů, poděkovat za její dlouhodobé úsilí o naplňování sociálního dialogu, který vede autenticky a důsledně. 

Přeji odborům, aby byly sebevědomé, ale současně odpovědné. Aby nezklamaly zaměstnance, jejichž zájmy hájí, ale aby ve svých požadavcích brali v úvahu, co si stát nebo zaměstnavatelé mohou reálně dovolit. Někdy není snadné najít optimální pozici, která bude dostatečně tvrdě hájit oprávněné zájmy, ale současně nebude klást na partnery nesplnitelné nároky. Tedy najít složitou rovnováhu mezi autentičností a odpovědností. 

Dovolte mi na závěr ještě jednu poznámku. V nedávné době veřejně rezonovala otázka, zda Česko potřebuje „pragmatickou“ nebo „hodnotovou“ politiku. Já věřím, že tyto dva přístupy se nejen nevylučují, ale že oba mají v politice nezastupitelné místo. Právě odbory byly historicky nositelem hodnot, které určovaly zásadní směřování politiky. Hodnoty jako sociální spravedlnost, rovnost příležitostí, lidská rovnost i důstojnost daly ideovou legitimitu řadě pragmaticky orientovaných reforem. 

Bez hodnot nemůže žádný politik dělat dlouhodobě smysluplnou politiku. Stejně jako bez hodnot rodiče nemohou vychovávat své děti. Hodnoty nám dávají správný směr. A já stále věřím, že na základních hodnotách bychom se měli být schopni shodnout, dokonce i v politice. Hodnoty, jako je pravda, slušnost, tolerance, férovost, by měly být univerzální jak pro vládu, tak pro opozici. Já nepatřím ani na jeden z těchto břehů. Jsem občanským prezidentem. A pokud dnes někdo říká, že jsem lídrem opozice, je to pouze účelová hra. Leda že by měl na mysli opozici proti lžím, hulvátství, netoleranci, manipulacím a zastrašování. Takové jednání do slušné politiky nepatří. A proti němu zcela jistě v opozici jsem a nadále budu. 

Děkuji vám za pozornost a přeji úspěšné jednání vašemu sjezdu.

Petr Pavel, prezident republiky, Praha 24. dubna 2026