Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení schválení kandidáti,

rád bych Vám všem poděkoval za to, že jste dnes podpořili oba mnou navržené kandidáty. Jsem přesvědčen o tom, že budou kvalitními ústavními soudci. Děkuji, že jste k našemu společnému úkolu, tedy k obměně Ústavního soudu, přistoupili s maximální odpovědností a že se nám společně podařilo vystavět silný, kompetentní a nezávislý čtvrtý Ústavní soud. S Vaším souhlasem jsem dosud jmenoval 13 z 15 členů Ústavního soudu a po jmenování dvou dnes Vámi schválených, a pokud se nestane nic neočekávaného, v tomto mém volebním období již žádného dalšího jmenovat nebudu. A jak již poznamenal pan senátor Růžička, pouze jednou jsme nenašli shodu, ve všech ostatních případech jste mé kandidáty podpořili. Já to považuji za ne úplně běžný projev politického konsenzu, se kterým se v naší politice zase tak často nesetkáváme. Na počátku jsem oznámil, jaká kritéria budu brát v úvahu, jakým způsobem bude probíhat nominační proces, a také, kteří odborníci mi budou v této věci nápomocni.

Dnes bych chtěl velice poděkovat i celému mému nominačnímu panelu, jehož práce po celou dobu si nesmírně vážím. Jmenovitě Janu Kyselovi, který panel vedl, zesnulé Elišce Wagnerové, Ivaně Janů, Anně Šabatové, Marku Antošovi, Davidu Kosařovi a Jiřímu Šestákovi. Díky nim bylo mé rozhodování nejen kvalifikovanější, ale také výrazně jednodušší.

Děkuji Vám senátorům a senátorkám, že jste vyslyšeli a pomohli naplnit mou představu o Ústavním soudu, který je nejen kompetentní, ale také pestrý. Pokud se podíváme na Ústavní soud nyní, vidíme mezi jeho členy osobnosti s původem v soudnictví, trestním, civilním i správním, v akademii, advokacii a po dnešku i ve státní správě.

Dnešní ústavní soudci jsou experti v právu ústavním, správním, trestním, občanském, evropském, mezinárodním veřejném i mezinárodním soukromém, ale i v teorii a filozofii práva. Mají za sebou působení na všech čtyřech právnických fakultách v naší republice, přišli ze soudů různých typů i různých stupňů, studovali a profesně působili na řadě míst v zahraničí, odkud si přinesli důležité kompetence a zkušenosti a zároveň sami svým působením je obohacovali. Třetinu soudcovského sboru dnes tvoří ženy a mám radost, že ve vedení soudů jsou to dvě třetiny. Ústavní soud je dnes generačně rozprostřen od čtyřicátníků až po sedmdesátníky a zahrnuje v sobě jak celoživotní zkušenosti, tak schopnosti nahlédnout dnešní dynamický svět v celé jeho komplexnosti. Všichni soudci Ústavního soudu mohou mít dobrý pocit, že jsme jejich výběru věnovali náležitou pozornost – jak já, tak i Vy. Rozsah debat ve výborech i na plénu býval zpočátku překvapující, dokud si všichni nezvykli, že je to prostě nová praxe. A já musím říct, že praxe správná. Všichni kandidáti se museli o své jmenování skutečně zasloužit jak svou předchozí kariérou a osobním profilem, tak výkonem při setkávání se mnou, i s Vámi.

Nad rozhodováním Ústavního soudu samozřejmě nemáme kontrolu ani já, ani Vy a jinak to ani být nemůže. Odhaduji, že všichni soudci jsou sice rádi, že se jimi stali, ale to nemá a nesmí vést k projevům jakékoli vděčnosti v obsahu jejich rozhodování. Mluví a píše se dokonce o povinném nevděku. A s nadsázkou tak mohu říci, že vděku se dnes nedočkáme a ani ho nečekejme. Co bychom ale měli čekat, je jejich loajalita ne k nám, ale loajalita k ústavnímu pořádku a hodnotovému řádu, na kterém je tento pořádek založen.

Podstata ústavního soudnictví je právě v ochraně základních hodnot, na kterých stojí naše ústavnost, tedy demokracie svobody a lidských práv. A jsou to hodnoty, které je v dnešním světě stále více potřeba ochraňovat. Proti tyranské autokracii se tradičně připomíná právo lidu na odpor. Jak se ale bránit proti možné tyranii většiny často zprvu i demokraticky zvolené? Taková, která postupně uchvátí veškerou moc, potírá své odpůrce, odstraňuje systémové brzdy a protiváhy a dělá vše pro to, aby další volba již demokratická nebyla. Právě tady leží samotný základ ústavního soudnictví. Má být pojistkou proti zneužívání moci politickou většinou a má bránit jejím excesům. Má chránit demokratický právní stát před jeho demontáží. Koneckonců česká Ústava v článku 9 odst. 2 říká: Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. V roce 1992, kdy se Ústava rodila, se nám tato věta mohla zdát zbytečná. Kdo by se přece nepoučil? Když se ale rozhlížíme dnes po současném světě, vidíme, že její význam je naprosto klíčový.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji Vám za čas a energii, kterou jste tomuto našemu společnému úsilí věnovali. Všechna Vaše rozhodnutí, mi postupně umožnila jmenovat Ústavní soud, který je jedním ze základních pilířů naší demokracie a patří ke stěžejním institucím chránícím budoucnost celé naší republiky. Ještě jednou děkuji.

Petr Pavel, prezident republiky, Senát Parlamentu ČR 16. října 2025