Dobré dopoledne, já jsem moc rád, že jsem mohl navštívit v tak krátké době Brusel s hlavními evropskými institucemi. I když pro mě to samozřejmě není první návštěva. Já jsem měl to štěstí, že jsem pracoval poměrně dlouho jak ve strukturách NATO, tak v Evropské unii, což mi dává možnost nejenom posoudit, jak tyto organizace pracují zevnitř, ale také mít trochu vyvážený pohled a nemít přehnaná očekávání.

Jsem ale zároveň také rád, že jsme se mohli dotknout s představiteli evropských institucí těch hlavních problémů, které nás dnes společně tíží. Ať už je to válka na Ukrajině a z ní vyplývající energetická krize, ať je to společný přístup k obnově Ukrajiny po válce, ať je to vztah k Rusku, k Číně, budoucímu rozšiřování unie, případně institucionálním změnám, vztah k migraci. To jsou všechno věci, na kterých má Česká republika naprosto bezprostřední zájem, a to, co je důležité říci, že práce v institucích v NATO, v Evropské unii rozhodně není prací pro někoho externě, ale je to způsob, jakým hájíme a prosazujeme naše národní zájmy. Proto také máme v institucích řadu lidí, i když je potřeba říci, že ne tolik, kolik bychom měli mít, a že je prostor pro to, abychom do institucí vysílali více kvalifikovaných lidí, protože je máme, a ukázalo to i naše předsednictví. Je to také o tom, že my musíme být připraveni kterýkoliv okamžik ty lidi nabídnout, a proto bude důležité, abychom si i doma vytvořili už určitou databázi schopných a připravených jedinců, kteří budou postupně vysíláni do soutěží o místa v institucích tak, abychom tam věrohodně a kvalifikovaně naše zájmy mohli prosazovat, protože když to tak dělat nebudeme, tak nakonec budeme muset čelit rozhodnutím, která budou přijímána o nás bez nás. A to rozhodně nechceme.

S předsedou evropské rady jsme hovořili mimo jiné o vztahu k Číně, o tom, jak je důležité brát Čínu jako stát, se kterým budeme ve strategickém soupeření v dlouhodobém horizontu, a o tom, že je nezbytné ve vztahu k Číně zachovávat společný postup, tedy ne kreslit žádné dělící linie mezi Evropu, Severní Ameriku, případně demokracie na druhé polokouli, ale hledat společné postupy, které nám umožní vytvořit dostatečnou protiváhu v ekonomické, politické a finanční síle Číny.

Hovořili jsme také o strategické autonomii, která je velice často skloňována a brána možná jako snaha oddělit se od Spojených států, ale tak, jak mně Charles Michel ujistil, tak ani on to takhle nevnímá. Vnímá to tak, že je potřeba spolupracovat se Spojenými státy, ale na druhou stranu vytvořit dostatek schopností v rámci Evropy, abychom byli schopni jednat s menší závislostí na Spojených státech v situaci, která to bude vyžadovat, protože může nastat v poměrně brzké době situace, kdy Spojené státy budou angažovány v indopacifickém regionu, nebudou mít tolik prostředků, aby poskytly své strategické schopnosti ve prospěch Evropy. A pak je musíme mít my, abychom nezůstali na holičkách. V případě, že Spojené státy uvidí prioritu jinde, v tom se z hlediska pohledu na strategickou autonomii naprosto shodneme.

S předsedkyní Evropského parlamentu jsme se bavili mimo jiné o migraci, bavili jsme se o přístupu, který by rozhodně neměl být na kvótách, ale spíše na racionálním přístupu k ochraně vnějších hranic, na racionálním přístupu k azylové politice, nebo dokonce ještě předazylovým procedurám. Pokud proběhnou úspěšně, tak o procedurách jak navracet lidi do zemí původu, ty, kteří nesplní podmínky. To jsou opatření, která mohou efektivně přispět k omezení nelegální migrace. Rozhodně ne žádné kvóty.

Hovořili jsme také o hrozbách vnitřních, které souvisí s nárůstem extremismu, případně populismu v řadě zemí Evropy, především v souvislosti s nadcházejícími volbami v řadě zemí a nakonec i v příštím roce do Evropského parlamentu. Myslím, že jsme dospěli v řadě věcí ke shodě. Jsem moc rád, že tomu tak bylo. Měl jsem se ještě sejít s předsedkyní Evropské komise, která ale dnes je nepřítomná s ohledem na rodinné záležitosti. Před chvílí jsme měli telefonát, kdy vyjádřila lítost nad tím, že jsme se sejít nemohli. Navrhla setkání v Praze. Připravujeme ho na 2. května, na odpoledne, abychom projednali to, co jsme spolu chtěli projednat a nestihli jsme dnes.

Tolik v kostce k obsahu mých jednání dnes tady, v Bruselu. Já je vnímám jako velice užitečná, protože atmosféra při těch jednáních byla pozitivní, konstruktivní, plná očekávání, která bychom rozhodně neměli nechat ladem a měli bychom je naplnit.