Tak my jsme v posledních dvaceti čtyřech hodinách měli velice aktivní program. Začnu setkáním s jesenickými patrioty včera v Horní Lipové, kde byl velice zajímavý průřez lidí ne jenom věkového složení, muži, ženy, ale také různých profesí, s různou zkušeností, kteří všichni svým způsobem přispívají k oživení života v regionu, kde se skutečně nežije úplně lehce, který má řadu problémů, ať už s dopravní dostupností, s kvalitou silnic, se zdravotnickým zabezpečením, se službami. Ale na druhou stranu poskytuje neuvěřitelné příležitosti pro všechny, kdo chtějí žít v krásném prostředí na zdravém vzduchu a zároveň podnikat, protože ten prostor tady pro to rozhodně je. Všichni tito lidé jsou příslibem, že regiony, které dnes řeší různé sociální, ekonomické problémy, tak nejsou beznadějně odsouzené k vylidňování, případně odkázané na pomoc státu, ale že jsou připravené si do značné míry pomoci samy. Což ale neříká, že se bez pomoci státu obejdou. 

Dále jsme měli besedu s občany ve městě Javorník, která byla z mého pohledu velice příjemná, přestože občané si velice reálně uvědomují problémy, které na ně v regionu dopadají, a mají samozřejmě zájem, dozvědět se, kdy a jak bude vláda reagovat na řešení problémů, se kterými si sami pomoci nemohou. 

Dnes ráno jsme začali program návštěvou firmy Woox, která je takovým příkladem firmy, která ne jenom vrací tradiční průmysl do regionu, ale zároveň, a to mě zaujalo, je také důkazem, že není ani v těchto regionech možné spoléhat na práci se základní mzdou, na práci jenom tu zpracovatelskou, ale že už i tady se ukazuje, že je možné dávat lidem práci, která přináší vyšší přidanou hodnotu a která vyplňuje na trhu díru v segmentu, který je žádán a který může tato firma zaplnit. 

Pokračovali jsme na školu Montessori, ale také základní školu ve Vápenné. Co mě tam zaujalo, byla asi na prvním místě atmosféra. Ta škola kombinuje klasický systém vzdělávání s metodikou Montessori v naprostém souladu. Atmosféra ne jenom mezi dětmi, ale i s učitelským a nepedagogickým personálem byla opravdu vynikající. Děti měly přehled, zajímaly se. Pěkné je, že taková škola je v regionu, který můžeme považovat za region, kde školy tohoto typu se běžně nevyskytují. O to sympatičtější je, že tady ta škola je a poskytuje takové vzdělání za podmínek, které jsou dostupné téměř pro každého, a rozhodně není školou exklusivní, která by byla pouze pro úzkou skupinu rodičů a dětí. 

Pokračovali jsme do Jeseníku, pardon, nejdřív ještě do Loučné, kde jsme měli besedu se starosty z Jesenicka. A tam jsem oceňoval především otevřenost, věcnost, se kterou starostové posuzují problémy regionu. S řadou z nich si vědí rady sami, ale mnoho z nich potřebují řešit na úrovni ne jenom kraje, ale i státu. A to se týká problémů, které se opakují i v jiných krajích, ale zdůraznil bych, i v územích se sociálními a ekonomickými problémy, tedy územích, která můžeme považovat jako ohrožená. A tady je velká disproporce mezi tím, jak nakládáme s kraji takzvaně strukturálně postiženými, na které dnes uplatňujeme fond Spravedlivé transformace, a mezi těmi kraji, které mají buď regiony nebo města takto ohrožená, na které žádný speciální fond zřízen není, a jsou v podstatě v nevýhodném postavení ve vztahu k těm strukturálně ohroženým krajům. 

Ty problémy jsou s dostupností lékařů, s jejich stabilizací, případně vůbec získáním pro místa, která jsou vzdálená. Je to dopravní obslužnost, jsou to některé služby, ale je to také nemožnost financovat některé větší projekty, ať už se to týká projektů pro zlepšení kvality života, nebo projektů, které prostě souvisí se zajištěním běžného života, jako jsou třeba čističky odpadních vod, na které menší obce rozhodně peníze samy dohromady nedají, a musí je řešit buď formou sdružování prostředků s více obcemi, anebo žádostí o dotace. A dotkli jsme se problému, který opět je celoplošný pro celou Českou republiku, že systém dotací, vypisování dotačních titulů, není strukturálně dobře nastaven, a podle hodnocení mnoha starostů spíše prohlubuje problémy a rozdíly mezi chudšími a bohatšími částmi republiky, než aby je pomáhal řešit. A v té souvislosti někteří zmínili i ne úplně šťastně nastavené rozpočtové určení daní, což bude určitě téma, které bude potřeba řešit na celostátní úrovni. 

Skončili jsem tady v Losinách v ruční výrobě papíru, která pro mě byla takovou příjemnou předtečkou, protože máme ještě před sebou návštěvu na Velitelství společných sil v Olomouci, ale takovou předtečkou celé návštěvy, a konkrétně poslední návštěvou tady v regionu, kdy se tady pojí ne jenom úžasná tradice několik set let výroby papíru s obrovskou snahou ne jenom zachovat tuto tradici, ale přenést ji do moderní doby. Ukázat, jak i ručně vyráběný papír může být ne jenom krásným doplňkem pro univerzity, na kterých mohou vydávat dekrety, diplomy, ale jak může být i pro běžného spotřebitele příjemným zpestřením a změnou, když se může od elektronických médií opět vrátit ke krásnému klasickému papíru a například napsat dopis jako umělecké dílo.

Takže z mé strany musím říct, že ta návštěvy dosud splnila očekávání. Dozvěděl jsem se mnoho naprosto konkrétních informací, které budu využívat ve svých rozhovorech a jednáních s ministry, s vládou. Ale i řadu podnětů, které si myslím, že stojí za zvážení, které by při dobré vůli mohly poměrně rychle přinést alespoň částečně změnu do regionů, které na ně čekají.