Tady je ta atmosféra tak nasycena Hrabalem, že to svádí k nějakému citátu, ale já se radši budu držet na zemi.

Nejdříve jenom resumé toho, co jsme dnes absolvovali. Začali jsme návštěvou základní školy v Psárech, která je příkladem ne jenom velice moderní školy, pokud jde o architekturu a technologické provedení, ale také přístupu k žákům, k výuce. Bylo velice příjemné vidět, jak by mohla vypadat kvalitní česká základní škola. Měl jsem taky možnost bavit se s žáky osmých, devátých ročníků o tom, jak vnímají úpravy systému přechodu na střední školu, přijímací řízení, registrace, testy. Bylo povzbudivé slyšet, že většina z nich vítá možnost přihlásit se až na tři školy. Zároveň také ale vidí, jaký problém bude dostat se na školy, které jsou většinou považovány za ty profilové, kde zájem je výrazně větší než možnosti. Většinou to je tak jedna ku šesti až jedna ku deseti, takže pro mnoho z nich bude určitě problém dostat se na školu podle svého výběru.

Z Psár jsme pokračovali do sklárny Kavalier v Sázavě, která ještě nedávno byla na hranici úpadku, do té doby, než ji koupil pan Moťka a postavil ji na nohy podobně jako několik dalších skomírajících fabrik. Jednu v Polici nad Metují a jednu v Broumově. Pro mě to byl příklad toho, že na jedné straně se mu podařilo zachránit firmu, která představuje dlouholetou českou tradici ve výrobě skla, a to ne jenom toho průmyslového, ale i pro domácnosti, ale také uměleckého, tedy ruční výrobu. Zároveň je to také příklad, jak se i velká továrna, velká firma v době krize způsobené především nárůstem cen energií může s těmito těžkostmi vypořádat, když má kvalitní management a zároveň, když má motivované zaměstnance. Výkyvy v cenách energií meziměsíčně, tak jak jsme slyšeli, kolidovaly mezi patnácti miliony a sto dvaceti miliony, což je samozřejmě pro udržení chodu podniku asi mimořádně náročné, ale poradili si s tím a daří se jim i dál.

Potom jsme pokračovali do Poděbrad na besedu organizovanou Středočeským inovačním centrem. Na besedu se zástupci firem středočeských, které jsou úspěšné především v oborech s vysokou přidanou hodnotou, v oborech, které jsou vázány na vědu, výzkum. A jsou to firmy, které sice nejsou nijak velké, mnohé možná ani nijak známé, ale přesto jsou to firmy se světovou úrovní produkce a výzkumu, které se mohou bez jakýchkoli problémů měřit s těmi nejlepšími firmami ve světě, a také s nimi spolupracovat na projektech, které směřují potom k ještě dalším výsledkům a možnostem v uplatnění našeho průmyslu ve světě.

Pro mě bylo velice sympatické vidět, že jsou to všechno lidé, kteří velice intenzivně spolupracují s inovačním centre, lidé, kteří se nenechají příliš odradit byrokracií, složitostí administrativní některých našich procesů i komplikovaným prostředím pro podnikání v České republice, a přesto se jim mimořádně daří. Naprostá většina z nich se shodla v tom, že dostali nabídky na odkoupení firem z některých větších společností ze světa. Odmítli to prostě proto, že se považují za českou firmu, chtějí zůstat českou firmou, chtějí reprezentovat tuhle zemi, a to mně přijde velice sympatické. Je to pro mě důkazem toho, že takových firem po republice máme opravdu mnoho, aniž bychom si toho byli mnohdy vědomi. Měli bychom je asi více popularizovat tak, aby si lidé uvědomili, že nejsme zdaleka na tom tak špatně, jak si často namlouváme, že máme co nabídnout, máme co ve světě ukázat a že světové firmy mají o spolupráci s našimi experty a s našimi firmami zájem.

Z Poděbrad jsme pokračovali do Kněžic, do obce s necelými pěti stovkami obyvatel, která je jedinou obcí v České republice, která je energeticky soběstačná díky provozu bio stanice, kde ne jenom spalují, ale zpracovávají veškerý bioodpad. Poskytují ne jenom teplo, ale i elektrickou energii pro potřebu celé obce. Navíc je to obec, která se pomalu stává i soběstačnou, pokud jde o sociální oblast. Provozují domov s pečovatelskou službou, provozují vlastní mateřskou školku. Mají v plánu výstavbu domova pro seniory. Je to taková obec, kde člověk cítí odhodlání, optimismus a vůli vypořádat se s problémy. Myslím si, že je také jednou z těch, ve kterých cítím inspiraci pro ostatní, ne jenom pokud jde o využití odpadů pro výrobu energií, ale také z hlediska toho přístupu, který myslím, že by mnoha našim obcím prospěl.

No a teď závěr dnešního dne v Kersku s Bohumilem Hrabalem. Půjdeme se za chvilku projít a podívat se ne jenom na místa, která se mu líbila, ale také na jeho chatu.