Já se navzdory doporučení ještě vrátím ke včerejšímu dni a sice tím, že zmíním návštěvu na Kleti a konkrétně v observatoři, protože pro mě to byl úžasný příklad toho, jak i na místě, kde by to člověk nečekal, můžeme najít světovou kvalitu. Ta observatoř ne jenom že pozoruje, jak by z názvu mohlo vyplývat, planetky, planety a hvězdy, ale kromě toho slouží také jako varovný systém pro ochranu planety Země před nebezpečnými trajektoriemi různých meteoritů, případně malých kosmických těles a spolupracuje velice intenzivně ne jenom s Evropskou kosmickou agenturou, ale výsledky své práce také posílá do NASA a je hodnocena jako jedno z deseti nejlepších pracovišť tohoto druhu na světě, což si samozřejmě zaslouží připomenout už jenom proto, že to není pracoviště Akademie věd, jak by člověk očekával, ale že to je dílem nadšenců, kteří to dělají z vlastního popudu, a nutno říci i s velkým přispěním kraje.

Dále potom ještě chci zmínit ze včerejška návštěvu divadla v zahradách krumlovského zámku a krásného představení o Jindřichovi VIII., kde podle mého názoru došlo k propojení mnoha příznivých efektů, nejenom to, že to je krásný kulturní zážitek, taky ale poučný, ale že to je také o tom, že celé to představení bylo koncipováno jako pomoc na dobrou věc, protože výtěžek toho představení šel na agenturu Arpida, která pomáhá lidem s různými formami postižení.

Dnešek jsme zaměřili na prohlídku krumlovského zámku, který sám o sobě je perlou, se kterou se můžeme právem chlubit ve světě. A je skvělé, že máme kulturní památku, která je takhle dobře udržovaná.

Dále jsme pokračovali zastávkou na sportovním táboře v Hořicích, který je zaměřen na prázdniny, ale je spojen s výcvikem dětí od šesti do patnácti let ve sportech taekwondo a thajským boxem, což zase z mého pohledu naplňuje očekávání v tom, že je to fyzická zdatnost, je to psychická odolnost, je to výchova k nějakým pravidlům, k respektu, k týmu. Ale je to také o tom, že ty děti si zvykají na aktivní trávení volného času, ne jenom u obrazovek svých telefonů.

Navštívili jsme také v Hořicích místo bývalého pašijového divadla, což pro mě byla nová informace. Já jsem do té doby navštívil pašijové hry u sousedů v Oberammergau a ani jsem netušil, že na našem území bylo vlastně jedno z největších divadel tohoto druhu v Evropě. Myslím si, že je dobré, když zachováváme tyto tradice, ne z toho pohledu, že bychom se k nim dívali jako k církevním tradicím, ale je to vlastně výchova k respektu k historii, k našemu kulturnímu dědictví a také k tomu, že ty příběhy, kterými se to pašijové divadlo zaobírá, tak jsou v mnohém aktuální i dnes. 

Pokračovali jsme do Černé v Pošumaví, kde jsme měli debatu se starostkami a starosty o starostech tohoto regionu. Pro mě to byla mimořádně příjemná debata, protože byla otevřená, věcná a to, co se mi potvrdilo ne jenom tam, ale i na řadě dalších míst, a dávám na vědomí, že ta místa jsme si vybírali sami, jako Kancelář, nebyla nám doporučena ze strany kraje, tak mnoho těch lidí ocenilo spolupráci s krajem. Takže bych tady chtěl vzdát hold panu hejtmanovi za způsob spravování kraje a komunikaci se starosty, která je evidentně lepší než je to v některých jiných krajích. 

Zároveň se tady ukázaly některé problémy, které se prolínají s ostatními kraji, a to potřeba větší decentralizace státní správy, samosprávy na ta místa, kde lidé nejlépe vědí, jaké problémy mají, ale také znají řešení, jak se s těmito problémy vypořádat. Ne vždycky se jim dostává podpory na úrovni státní správy, protože ta má často tendenci fungovat podle šablony, která ne vždycky funguje na regiony, které mají specifika, tak jako například právě tento region, který se v mnohém odlišuje od ostatních, protože je tady velký odliv lidí, je tady poměrně málo možností, jak se živit. Tou nejrealističtější je turistika a služby, která ale je většinou sezónní, takže přináší celou řadu problémů, kdy se přes léto tady obce nafukují třikrát až desetkrát, přes zimu se zase vylidňují, a z tohoto pohledu mají starostové mnohdy jiné starosti a problémy, než mají v jiných obcích, kde mají stále stálý počet obyvatel.

Skončili jsme tady na stanici Vodní záchranné služby, která je dobrovolnou organizací a pro mě to byla velice příjemná návštěva, ne jenom proto, že je mi to prostředí blízké a že tady záchranné stanici šéfuje můj bývalý kolega a spolužák, ale hlavně proto, že je to parta lidí, která ve svém volnu odvádí úžasnou práci. A myslím, že zrovna teď je to aktuální, když vidíme, kolik úmrtí je na různých vodních plochách. Tito lidé se starají o to, aby všechny naše vodní plochy byly bezpečnější. Chtěl bych jim za to vyjádřit svůj dík a respekt a jsem moc rád, že jsem v rámci návštěv v krajích mohl navštívit jednu ze složek, tak jak jsem říkal v minulosti, že se budu při svých krajských výjezdech věnovat jak bezpečnostním tak záchranným složkám.

To je zatím vše. Děkuji.