Měl jsem možnost zúčastnit se několika panelů, několika akcí, které se pořádají na okraji konference. Měl jsem několik bilaterálních jednání. Asi nebude překvapením, že většina z nich se týkala války na Ukrajině a způsobů, jakým budeme postupovat dál. Můj dojem ze všech těch jednání je takový, že oproti předchozím letům si mnohem důrazněji uvědomujeme, jak na nás válka na Ukrajině dopadá, jaké by případně byly důsledky neúspěchu Ukrajiny pro nás pro všechny a jak je proto důležité Ukrajinu dále podporovat ne jenom proto, že ctíme principy, ale také proto, že je to v našem vlastním zájmu. To si tady dnes uvědomují téměř všichni. Všichni se shodujeme v tom, že je potřeba Ukrajinu nadále podporovat všemi možnými prostředky, hledat inovativně cesty, jak jí dodat všechno k tomu, aby se byla schopna efektivně bránit proti ruské agresi a následně, jakými způsoby bychom jí mohli pomoct překonat následky války a dostat se do normálního stavu. A konečně, aby si naplnila i cíle přistoupení k Evropské unii a k NATO.

Na bilaterální úrovni jsem měl možnost jednat s prezidentem Černé Hory, s ministrem obrany Švédska a se zmocněnkyní Spojených států pro obnovu Ukrajiny. Tato jednání byla naprosto konkrétní, týkala se našich národních zájmů a myslím si, že celkově se nám podařilo v řadě oblastí se posunout dál s konkrétními výsledky pro Českou republiku.

Mrzí mě, že jsem nebyl schopen vyhovět všem žádostem o setkání a o rozhovory, prostě to nebylo v časových možnostech a věřím, že se nám podaří ty žádosti, které jsme neuspokojili, uspokojit v příštím období.