Dobré odpoledne,

omlouváme se za malé zdržení. Já jsem moc rád, že jsme mohli navštívit Olomoucký kraj, a zvlášť v takhle pěkném počasí, které pro nás kraj zařídil a to nejenom proto, že jsem v tomto kraji sám strávil řadu let pracovně, ale moje žena z něho pochází. Problémy kraje, ale i jeho úspěchy nám rozhodně nejsou neznámé. Chtěli jsme pokračovat v seznamování se s tím, co kraje trápí. V tomto kraji si myslím, že je mnoho příkladů nejenom toho dobrého, ale i toho, co se objevuje i v dalších krajích a ukazuje se nám, že některé ty problémy budou vyžadovat systémová řešení na úrovni celého státu a vlády.  Konkrétně bych zmínil jako jeden z těch zásadních to, že máme tady tři kraje, které jsou nazývány strukturálně postiženými, tedy kraj Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, na které byl vytvořen speciální fond transformace. Ale pak tady máme celou řadu území, která jsou hospodářsky a sociálně ohrožená, na které se žádné fondy, a zvlášť ne evropské, nevztahují. Přitom tato území mají stejně závažné problémy jako ty strukturálně postižené kraje. Tady na Olomoucku je jich celá řada. Jak jsem se dozvěděl, tak z třinácti obcí s rozšířenou působností jich deset spadá do této kategorie. Jsou to problémy, které vyžadují zásah zvenčí, protože si s nimi kraj sám neporadí. Hovořili jsme o problémech, které jsou podobné v jiných krajích jako je například dopravní infrastruktura, která tady ve vzdálenějších částech kraje především na Jesenicku je poměrně komplikovaná. Bavili jsme se o těch nejenom velkých projektech, ale i o tom, jak je kraj schopen udržovat především silnice druhých a třetích tříd, na které se dlouhodobě peněz nedostává. A není to v možnostech krajů, aby ty deficity, které se tady za dlouhé roky vytvořily, byly schopny sami odstranit. Bavili jsme se také o tématech, která v jiných krajích tolik nezazněla, jako například přechod z dosud běžné ústavní péče na péči řekněme více rodinnou, domáckou tak, aby lidé v ústavech sociální péče nemuseli žít v podmínkách minulého století nebo dokonce předminulého, ale aby se tento druh péče dostával do moderního kontextu a ti lidé měli možnost se více integrovat do společnosti. Totéž jsme zmínili v případě dětských domovů, kde jsme narazili na to, že řešení těchto problémů není ani tak moc ekonomickou záležitostí jako spíše věcí obecného povědomí a přijetí toho, že tohle je cesta kupředu a ne izolování těchto lidí někam na okraj společnosti, kde na ně neuvidíme a nebudou nám narušovat naše vnímání života. Měl jsem také možnost dopoledne hovořit se studenty na Filozofické fakultě, oslavit s nimi alespoň pomyslně čtyř set padesáté výročí Univerzity a podebatovat nejenom na současná aktuální bezpečnostní témata, ale i na to, co je konkrétně zajímá, to znamená postavení filozofických fakult, jejich nerovnováha ve vztahu k těm přírodovědným, způsob, jakým by asi tato situace mohla být řešena. Tolik asi ode mě na úvod.

Děkuji.