Vážení hosté, dámy a pánové a především vy, záchranáři z různých profesí,

já jsem moc rád, že Pražský hrad může být hostitelem takto noblesní akce.

Já si neumím představit nic šlechetnějšího, než je záchrana lidského života. Říkám to s plným vědomím toho, kolik úsilí a práce, často na první dobrou nepříliš oceněné, za tím je, a především v kontrastu s tím, kolik vidíme, že je lidských životů zmařeno na různých bojištích kolem světa, dnes na Ukrajině, v Izraeli, v pásmu Gazy, a kolik naopak práce a úsilí stojí zachránit každý jednotlivý lidský život.

Já si proto vaší práce velice vážím, něco málo o tom vím, protože jsem byl na podobné straně, jako jste teď vy. Zároveň bych chtěl říct, že každý, kdo se podílí na záchraně jednoho nebo více lidských životů, tak to nikdy nedělá s tím, že jednou bude slyšet ty fanfáry, případně přebírat nějaké ocenění. Každý z nich a z vás to dělá proto, že to považuje za správné, že to je prostě jeho práce, případně protože jinak nemůže. Prostě ví, že tohle je to jediné, co má udělat a nekouká se přitom na to, jestli mu hrozí nějaké nebezpečí, protože v tu chvíli uvažuje o něčem úplně jiném. To jsou rozhodně věci, které by se oceňovat měly. Měly by se připomínat. Já jsem moc rád, že mohu být toho součástí.

Děkuji vám za vaši práci a budu moc rád, když si budeme moci dnes alespoň potřepat rukou, případně prohodit pár slov.

Děkuji.