Drobečková navigace


Historie, tradice

K jedněm z prvních rozhodnutí T.G. Masaryka po jeho triumfálním návratu do samostatného československého státu patřilo zřízení vojenského oddělení Kanceláře prezidenta republiky; stalo se tak již 1. ledna 1919. Zákonem č. 654/1919 Sb. získalo také trvalé označení - Vojenská kancelář presidenta republiky - a posléze i přesně vymezenou působnost, jejíž základní pojetí zůstává obdobné i dnes, po více jak osmdesáti letech.

V jejím čele stál přednosta - vždy vyšší důstojník, organizačně podřízený kancléři, zároveň však ve vojenských otázkách nadřízený veliteli Hradu a Hradní stráži. Příslušníci Vojenské kanceláře prezidenta republiky z řad důstojnického sboru byli k této službě povoláni na přechodnou dobu od svých vojenských útvarů, a to na návrh ministra národní obrany přímým rozhodnutím prezidenta.

Vlastní působnost a kompetence Vojenské kanceláře prezidenta republiky byly vymezeny jen velmi úzce. V zásadě měla postavení pomocného orgánu prezidenta jako vrchního velitele československé branné moci, zajišťovala jeho rozhodnutí a jednala podle jeho přímých rozkazů. Povaha jejich práce měla především informační charakter: připravovala formálně i věcně rozhodnutí prezidenta jako vrchního velitele, zprostředkovávala styk mezi ním a ministrem národní obrany, komunikaci s civilními institucemi a veřejností. Mezi její trvalé úkoly náleželo i zpracování návrhů a zpráv vojenského rázu pro vládu a další centrální složky státu. Součástí její činnosti bylo samozřejmě i všestranné zabezpečení vojensko-ceremoniálních akcí za účasti hlavy státu.

Tolik tedy k oficiálnímu vymezení pravomocí Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Její obraz by však nebyl zdaleka úplný, pokud bychom opomenuli ty vojenské osobnosti, které stály - jako přednostové či později náčelníci - v jejím čele a svým osobním vkladem dodávali této složce podstatně větší význam. Skutečnost, že měly být nablízku hlavě státu takového formátu, jako byl T.G. Masaryk či Eduard Beneš, předurčovala přirozeně i vysoké nároky na jejich výběr.

Pro meziválečné období tedy platilo, že k přednostům Vojenské kanceláře prezidenta republiky náleželi vždy přední představitele československého zahraničního odboje, muži, kteří stáli u zrodu československých dobrovolnických jednotek - legií, a své všestranné vojenské, často i politické a diplomatické schopnosti již plně prokázali. Byl jím například první přednosta plk. Otakar Husák, pozdější brigádní generál a ministr národníobrany či divizní generál Stanislav Čeček, jeden z prvních dobrovolníků České Družiny a význačný velitel československých legií v Rusku.

Nesporně nejvýraznější stopu však zanechal divizní generál Silvestr Bláha, který v této funkci působil takřka deset let, až do tragického zániku 1. republiky. Ruský a francouzský legionář, zároveň čelný představitel československého vojensko-teoretického myšlení a autor četných prací zaměřených mimo jiné i na problematiku vztahu armády a veřejnosti, brannosti národa a vojenské tradice, fakticky tvůrce moderního uvažování o postavení armády v demokratické společnosti, jehož myšlenky k nám mohou promlouvat i dnes.

Ale také jeho nástupce, pozdější armádní generál Antonín Hasal, se v této funkci, kterou vykonával u prezidenta Beneše v Londýně v těžkých podmínkách 2. světové války a následně i ve dvou poválečných letech, osvědčil jako muž věrný zásadám, na nichž vznikla a byla obnovena československá státnost. Totéž platí, pokud budeme jmenovat další poválečné přednosty Vojenské kanceláře: brigádního generála Oldřicha Španiela či divizního generála Bruna Sklenovského. Bohužel desetiletí bezprostředně následující po roce 1948 již nepřinesla srovnatelné osobnosti a výkon funkce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky dosáhl postupně ryze úřednického rozměru, bez hlubšího přesahu a váhy. Muselo uplynout více jak čtyřicet let, aby tato funkce získala opět svou vážnost.

Slavnostní akt udělení pamětních stuh bojovému praporu Hradní stráže u příležitosti 88. výročí jejího vzniku

Široká veřejnost České republiky má zvláště po roce 1989 společně s oživenými prvorepublikovými tradicemi zažitý 28. říjen jako „Den vzniku samostatného československého státu“. Ne však další datum, úzce spjato s novodobou historií Pražského hradu, 6. prosinec, jako „Den vzniku Hradní stráže“.

Vznik Československé republiky dne 28. 10. 1918 byl počátečním impulzem pro vznik jednotky, určené ke střežení sídla prezidenta republiky na Pražském hradě. Historie Hradní stráže je velice bohatá, odráží vývoj a veškeré změny ve společnosti od data jejího vzniku, což je zvláště markantní už v krátkém a stručném souhrnu.

V prvním období vzniku republiky střežila Pražský hrad Obec sokolská z Hradčan. Poté ji vystřídali legionáři, kteří bojovali na straně Dohody v Rusku, Itálii a Francii. Za II. světové války střežilo hrad vládní vojsko a německá vojska. Od května 1945 převzali úkol ostrahy na krátký čas příslušníci ochrany Dr. Edvarda Beneše. Nejvíce se však na její historii „podepsalo“ období poúnorové a rok 1952, kdy Hradní stráž přestala být složkou armády a stala se součástí Ministerstva vnitra, jako mocenského nástroje vládnoucího aparátu.

Výrazným mezníkem v novodobé historii Hradní stráže je rok 1990, který přinesl významné změny ve všech oblastech jejího života. Útvar byl přetvořen v novou, moderní jednotku, respektující zásady demokratické společnosti a získávající podobu podobných jednotek v Evropě. Kromě běžných úkolů se Hradní stráž podílí jako spoluorganizátor na celé řadě aktivit spojených s životem Pražského hradu. Zejména na akcích organizovaných Kanceláří prezidenta republiky, Správou Pražského hradu, Nadací Václava a Livie Klausových či Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Dnes už jsou zvláště rodičům s dětmi známé a hojně navštěvované akce jako například Vánoce a Velikonoce dětem nebo Dětský den 1. června.

Co však nelze v celé řadě aktivit Hradní stráže vůči širokému celospolečenskému spektru opomenout, je dnes už dlouhodobá spolupráce s Vojenským sdružením rehabilitovaných, Asociací Vojáci společně, Svazem Pomocných technických praporů - vojenských táborů nucených prací, Občanskou iniciativou Čech, Moravy a Slezska, Svazem důstojníků a praporčíků AČR, Konfederací politických vězňů, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou a Československou obcí sokolskou.

Dne 6. prosince 2006, u příležitosti 88. výročí vzniku Hradní stráže, proběhl slavnostní akt udělení pamětních stuh bojovému praporu Hradní stráže prvními pěti jmenovanými organizacemi. Slavnostní akt se uskutečnil na I. nádvoří Pražského hradu za účasti představitelů těchto organizací, představitelů Vojenské kanceláře prezidenta republiky a osobní účasti vedoucího Kanceláře prezidenta republiky PhDr. Ing. Jiřího Weigla, CSc. formou slavnostního nástupu Hradní stráže. Akt byl zahájen příchodem náčelníka VKPR, pana kancléře a předsedů organizací, kteří po projevu velitele HS postupně bojový prapor dekorovali. Po krátkých projevech předsedů organizací k významu zejména vzájemné spolupráce byl tento slavnostní akt ukončen slavnostním pochodem.

Nelze než doufat, avšak s přispěním píle a dobré vůle pro dobrou věc, že na bojovém praporu Hradní stráže bude za čas viset další stuha, jako ocenění její dobré a pro společnost přínosné práce.